Osmi vírníky do polského ráje

Druhý náš letošní výlet se konal na přelomu července a srpna. Protože bylo předpokládané letní počasí a náramné vedro, zamířili jsme na sever, k Baltu.

Polští přátelé pro nás zorganizovali první část cesty a v úterý 1.8. jsme mohli nasednout do celkem osmi vírníků a odletět směr Kaniów. Tam se k nám přidaly dva polské vírnky a po malé pauze na dotankování jsme se zvedli k druhému letu do Konar, západně od Varšavy. Teplota rychle stoupala, a proto jsme byli rádi, že s větrem v zádech se brzy objevilo cílové letiště. Přistání na trávě a skvělé uvítání s lukulskými hody v podobě masa, klobás a chlazených nápojů. Nádhera a ráj na zemi.  Je ovšem pravda, že největší vliv na nás měla místní řeka. Doslova platily okřídlené verše nejmenovaného písničkáře: Už ze mne vlna horka mizne, ochlazuj se organisme. Po prvním odvážlivci jsme byli postupně naloženi ve vodě všichni a to opakovaně až do pozdního odpoledne. Pak již bylo načase odletět a s klesající teplotou i množstvím benzínu v nádržích se blížila cílová stanice dne – Ketrzyn. Uvítala nás dobrá duše zdejšího letiště – Anna, která nám připravila skvělé pirohy. A to jsme ještě nevěděli, jak komfortní ubytování nám přichystali místní na následující dvě noci – nádherně a promyšleně zrekonstruovaný zámeček majitele letiště s úchvatnou zahradou a dvoumetrovými dřevěnými sochami. Po zaslouženém odpočinku jsme prověřili stav Hitlerova Vlčího doupěte, jehož historie nám byla podrobně popsána skvělou průvodkyní Jadwigou. I na taneček došlo…

Odpoledne jsme vzali zavděk pohodlné zábavě v podobě kánoí na řece a místnímu pohostinství. Večerní let nad  Mazurskými jezery se zapadajícím sluncem byl skvělou tečkou. Třetím dnem jsme zavítali k Baltu na letiště Bagicz a po dotankování se silnějším protivětrem se před námi objevil nádherný pás pobřežních pláží. Nad nimi se nám podařilo ještě před šestou hodinou dosáhnout nejvzdálenějšího cíle – Peenemunde. Pohled z dlouhého finále tohoto nacistického 2,5 km dlouhého letiště je vskutku impozantní a není problém se přenést v čase o několik desetiletí zpět… Jen stroje jsou trošičku jiné a naší výzbrojí tak maximálně špunty šampaňského J.

Exkurze do muzea s raketami V1 a V2 byla vhodnou dopolední náplní následujícího dne výletu a ruská ponorka z nedávné doby uchvátila množstvím technických detailů. Večerní lehký běh některých účastníků borovým hájkem a po pobřeží se zapadajícím sluníčkem byl krásnou tečkou za odpočinkovým časem.

Start v sobotu ráno proběhl bez problémů a dechberoucí pohled na poloostrov spolu s ústím řeky Odry v průběhu cesty a přístavním městem Štětín vystřídaly polské roviny ve vnitrozemí. Letiště Trzebicz Novy nás překvapilo lehce podmáčeným kilometrovým nádherným golfovým trávníkem. Díky němu bylo přistání jako do peřinek. Přivítal nám majitel letiště Ryszard a zavezl nás do blízkého města k doplnění potravinového dluhu…

„Shodou okolností“ se na letišti večer konala párty pro asi 200 lidí, kam jsme se bez okolků a rádi začlenili. Nebylo koho rušit v okolních lesích, a tak diskotéka trvala asi do dvou hodin. Ráno bylo letiště vzorně uklizené a po nějaké pařbě ani stopy…

V neděli nám už zbýval poslední skok od České republiky a do horšícího se počasí. To nám ale nezabránilo úspěšně dosáhnout svých cílových letišť. Vírníky přece můžou i do větru a nižší viditelnosti….

Někteří po přistání „uronili slzu, že už je konec“, ale vzpružila je myšlenka na slíbený výlet v půlce září na Sicílii. Takže zase za pár týdnů…

Lubor

« 1 z 2 »

Vírníkem na čtyři dny do Chorvatska

Letos jsme naplánovali tři oficiální výlety do zahraničí. Neoficiálních individuálních letů je více, každý pilot létá podle své chuti, možností a času. První z cest nás koncem května zavedla do Chorvatska (video zde). Jak už je zvykem, sešli jsme se o den dříve a na brífingu probrali u vína a dalších osvěžujících nápojů, dobrého jídla připraveného skvělou Sylvou, nezbytné detaily nadcházející cesty. Jedenáct vírníků už je poměrně dost na koordinaci, ale jeden z pilotů plánoval pouze let do Zadaru a celkově nás bylo tedy deset, což je pěkný a hlavně lépe zvládnutelný počet.

Středeční start probíhal za lehce zamračené oblohy. Zkušení piloti ale dobře vedli svoje stroje směr Balaton, kde jsme doplnili palivo a prošli pasovou kontrolou. Lepšící se náladu z pěknějšího počasí nám nepokazilo ani neplánované přistání na letišti Zabok kvůli proraženému chladiči oleje jednoho z účastníků. Lidé se v tomto místě našli neskutečně báječní, zajistili během chvilky vše, co bylo třeba – mechanika na opravu, palivo, ubytování i restauraci na večeři. Nezůstali jsme nic dlužní – v protislužbě jsme je svezli vírníkem. Díky náhodě tak máme další přátele, ke kterým se můžeme vracet. Společná večeře, víno a zpěv tomu daly krásnou tečku a navíc někteří z nás okusili i blízký večerní Zagreb. Ranní odlet do Zadaru proběhl za nádherného počasí. Vychutnali jsme si Plitvická jezera i vítr v zádech až na pobřeží moře. Mezinárodní letiště Zemunik nás přivítalo poměrně vysokou vojenskou leteckou aktivitou, kvůli níž nám málem znemožnili podvečerní let směr Šibenik. Naštěstí se vše podařilo a lesknoucí se moře v zapadajícím slunci s desítkami ostrovů bylo zaslouženou odměnou.

Dopolední start směr Portorož byl z 2,5 kilometru dlouhé dráhy v našem přímém směru na sever. Opět se střídaly pohádkové scenérie pobřeží, ostrovů, pláží a moře. Proletěli jsme nad potápěčskou základnou našeho kamaráda a bez obtíží přistáli v Portoroži za 30 km protivětru. Po dotankování a nezbytné pasovce již přeskok směr východní Slovinsko nedělal problémy. Dva z nás to vzali přímo přes Alpy do Jižních Čech a užili si nebývale vysoké letové hladiny. Ostatní v pořádku přistáli v Novo Město, dotankovali a po vynikající večeři užívali zaslouženého odpočinku.

 

Čtvrtý den jsme bojovali se silným protivětrem, ale znáte to, kamarádi táhnou – navštívili jsme je na jejich maďarském krásném letišti s pro nás hůře vyslovitelným názvem – ve Fertosantmiklos.

Lehký odpočinek a hurá domů do Přerova. Tak početný uvítací výbor jsme již dlouho neměli, desítky gratulantů k narozeninám Jardy Jindry. Díky hustému provozu dalších dvou vírníků a motorových padáků jsme si připadali až do setmění jako na leteckém dnu. Výborné jídlo, živá kapela a spousta kamarádů dala sobotnímu večeru nezapomenutelnou příchuť.

Děkujeme všem za jejich osobní příspěvky k vydařené cestě a těšíme se v létě na polsko-německý výlet. V plánu je Varšava, Mazurská jezera, Peenemunde s V1 a V2 a výroba vírníků v Hildesheimu. Více fotografií naleznete zde:

« 1 z 4 »

http://www.ebola.cz/r/11599

ZAČNĚTE LÉTAT A JEZDIT – vírník s GyroMotion

NAUČTE SE JEZDIT S VÍRNÍKEM A BUĎTE MEZI PRVNÍMI

Pilotním průkazem na vírník Vaše cesta nekončí. Máme pro vás další metu – naučte se řídit vírník na silnici. Nově nabízíme předání zkušeností s implementací GyroMotion do vírníku německého dodavatele AutoGyro Cavalon (sedadla vedle sebe) a Calidus (sedadla za sebou).

Zájemce, který od života očekává více sportovních zážitků nebo dobrodružství, může svůj život naplnit zcela novými podněty, které obohatí jeho profesní i soukromý život. Bezpečnost a luxus, které vírníky s technologií GyroMotion nabízejí, se stanou přidanou hodnotou Vaší osobnosti.

Ve druhém čtvrtletí tohoto roku budeme realizovat první kurzy jízd ve vírníku s elektropohonem. Včas dáme vědět termíny kurzů.

Letadlo pojízdné po silnici? Za několik týdnů realita.

Viděli jste Fantomasův létající Citroen? Tedy (myslím film) starší generace asi ano, mladší si možná jen nad naivitou filmu ve srovnání s dnešními kasovními trháky povzdechne. Nicméně je v této sérii přítomen prvek, který je snem již několika generací – létající auto. V sobotu a v neděli koncem ledna jsme byli spolu s odbornou veřejností přítomni jednomu z kroků vedoucích k naplnění tohoto snu. Celé se to jmenuje GyroDrive a neučíme auto létat, ale vírník jezdit. Což není paradoxně tak obtížné. Vírník má kolečka, skladný rotor, není moc velký ani na jednu stranu. Zbývá vyřešit pár „maličkostí“ – pohon, blinkry, zrcátka, brzdová světla a po splnění všech nezbytností dostat schválení pro provoz na komunikacích. Což je téměř už hotovo a po několika prototypech dospěl vývojový tým Nirvány k verzi, která je již schválení schopna. A jezdí velmi pěkně dopředu i dozadu. Zde je pár fotek prezentace, případně je jich více na Facebooku. A my jako letecká škola budeme fungovat tak trochu i jako autoškola, jen ve vírníku. Hodně se na to těšíme. A zejména na vírník jedoucí třeba po pražské magistrále nebo parkující na Václavském náměstí…..

VFR lety do zahraničí-krátká reportáž

VFR lety do zahraničí-krátká reportáž

V sobotu 28. ledna byl ve Flyway tak trochu slavnostní den. Sešli jsme se zhruba v počtu 20 pilotů a absolvovali povinná školení instruktorů a pilotů. Asi si říkáte, co je na takovémto školení slavnostního. Hned několik věcí. Jednak to byl první bod nabitého dvoudenního programu a jednak jsme rádi, že jsme se po dvou měsících zase sešli v tak hojném počtu – a to v ještě vzápětí přibylo asi deset vírníkářů. Holky nasmažily fantastické řízečky podávané s bramborovým salátem a okurečkami (tímto děkujeme). Po takovém výrazném posílení nás Jirka Pruša s Milošem Dermiškem z Flying Revue nadchnuli vyprávěním o svých zahraničních cestách. Bylo to pokračování vloni zahájeného cyklu přednášek, který volně navazuje našimi praktickými lety do zahraničí.

Plánujeme letos nejméně tři skupinové výlety – účastníci sobotní akce je již měli možnost vyslechnout, komentovat a přihlásit se (každá je již asi z poloviny naplněna). Brzy zveřejníme podrobnější informace včetně tras letů a termínů.

Po zodpovězených dotazech a diskusi nastoupil Pavel Březina a ukázal nám GyroDrive-první vírník schopný homologace jako vozidlo na pozemních komunikacích. Této události věnujeme samostatný článeček a fotky.

V podvečer, těsně před vířivkou a svařákem a baštou a kytarami…, jsme ještě nastínili plán letošních zahraničních výletů na jih, sever i okolo Evropy a po přihlášení prvních (stálých) „účastníků zájezdu“ zahájili zpěvavý bod sobotního programu s blíže neurčeným koncem. A to už je jiná pohádka….