Sladká Francie

Po dloooouhé době těšení jsme se dočkali. Pořádně nabuzeni po většinou deštivém květnu se vyjasnilo, teplota vzrostla (tedy v den odletu až moc….) a my jsme se sešli v úterý 4. června ráno v Přerově na letišti na předletovém brífingu pro odlet do Německa a Francie. Někteří samozřejmě rovnou přiletěli, doplnili palivo a ostatní tekutiny, dostali „noty“ pro výlet a přichystali své pasažéry psychicky na let (správně poučený pasažér nezlobí).

První skok nás zavedl přes zámek Konopiště do Plasů. Přivítali jsme šestý vírník do formace a od té chvíle nás bylo dvanáct osob ve složení čtyři ženy a osm mužů. Chvilka odpočinku na věži, druhý letecký skok a v podvečer jsme přeletem přes řeku Rýn přistávali v destinaci Speyer, hezky po česku Špýr. Natankovali jsme, aby nás další den nic nezdrželo, a protože se podařilo zabukovat ubytování hned vedle letiště, vydali jsme se kousek pěšky do blízkého hotelu. Průchod přes letištní restauraci nás trošku zklamal (neměla otevřeno dost dlouho pro nás 😊), a tak jsme museli najít jinou. Na tak skvělém místě to nebyl problém a ve vysoké teplotě to řešila zahrádka. Další den nás čekalo nádherné technické muzeum i s raketoplánem, ponorkou, dopravním Boeingem, Messerschmidtem BF109 a dalšími lahůdkami včetně měsíčního kamene. Z jeho střechy jsme mohli kontrolovat naše seřazené vírníky na letišti….

Odpolední odlet do Verdunu nás zastihl nažhavené do dalšího skoku. To, co jsme vloni nedali kvůli bouřce, se letos povedlo a úspěšně jsme přistáli. Uvítací tříčlenný výbor na letišti nám poskytl nezbytné palivo a sličná Francouzka z restaurace zavolala taxi do asi pět kilometrů vzdáleného hotýlku. Večeře ve stylu „all you can eat“ (česky „sežer, co můžeš, je to za jedny prachy“) byla samozřejmě vydatná a korunovaná místním šláftruňkem na závěr. Ranní nízká oblačnost nás nepustila dále, což nás nezaskočilo a plánem B byla prohlídka Verdunu. Po obědě už to bylo s počasím lepší, po již vycizelovaném startu jsme si s respektem pro omezený vzdušný prostor vedle památníku prohlédli ze vzduchu známé bojiště první světové války. Stejný pohled se pravděpodobně naskýtal pilotům dvou a víceplošníků na frontě…..

Jeden skok a přistání v Orléans. Obvyklé tankování, taxi na hotel ve středu města, prohlídka exteriéru mohutné katedrály, večeře a hajany. Ranní natěšení na zámky na Loiře (byl jsem v dobrém poučen francouzskou výslovností řeky něco jako „Loáhrrr“) zbrzdilo počasí, okluzní fronta a nárazový vítr. V duchu jsme se rozloučili s dosažením pobřežního cíle kvůli zmíněným podmínkám, nicméně bezpečnost je na těchto akcích na prvním místě. Po krátkém zkouknutí radaru jsme se rozhodli odletět do lepšího počasí, což pro ten den znamenalo prostor mezi přeháňkovými frontami o velikosti asi 100×50 kilometrů. Že to nebude stačit pro všechny zámky, bylo jasné, nicméně několik jich ke shlédnutí přece jen bylo. Po spatření fronty před sebou a posledního zámku pod sebou byl čas na obrat o 180 stupňů a hajdy do Remeše s větrem téměř v zádech. Přistání proběhlo přes dnes již pověstný malý rotůrek na finále bez problémů, piloti byli perfektní.

Že je taxikář dobrým zdrojem informací bylo po nasednutí do vozu ihned jasné. Doporučil nám na další den zámek se sklepy plnými šampaňského. Ochutnávka sice nemohla být příliš bohatá vzhledem k následnému letu, ale i tak prohlídka stála za to. Další letecký skok do stále ještě francouzského Haidenau nebyl dlouhý a padla úvaha o pokračování o kousek dále. Jenže německá preciznost se zavřenými letišti večer to znemožnila, a tak byly vyslány obě Jany (jedna vybavena angličtinou a druhá průrazností) buknout hotel vedle letiště. Což se povedlo po zvýšené snaze z obou stran recepčního pultu a ještě s krásnou slevou díky přímluvě místního aeroklubu. Ušetřeným penězům jsme samozřejmě „utrhli křidýlka“ večer v hospodě naproti hotelu. Konečně se dostalo na řadu i guitalelle, tradiční šestistrunný hudební nástroj vhodný svou velikostí do vírníku, a samozřejmě sborový zpěv převážně moravských songů. Je pravda, že nás posadili na terasu, ať nerušíme ostatní hosty, ale vyšli nám vstříc o hodinu delší zavíračkou…

V neděli nám zbývaly poslední tři skoky a z Francie jsme se rázem ocitli doma. Karlštejn v odpoledním slunci byl nádherný a nízký průlet nad Lubošovým a Blančiným letištěm (služebně nejmladšími účastníky zájezdu) také. Rozstřel zbylé pětice ve vzduchu blízko Brna uzavřel náš povedený šestidenní výlet. I když jsme neobletěli kvůli počasí všechny naplánované body trasy, cesta byla jako vždy dobrým cílem, parta pilotů a pasažérů čím dál sehranější a semknutější. Díky všem posádkám za jejich skvělé příspěvky k první letošní delší vírníkové fantastické cestě do zahraničí.

za všechny Lubor

Fotogalerie z výletu zde.