Itálie 2019

Téměř by se dalo říci, že v září již tradičně létáme do Itálie. Vypadá to na velmi pěknou tradici a my v ní chceme pokračovat.

K letošnímu dalším výletu se přihlásilo celkem šestnáct letuchtivých pilotů a pasažérů v deseti vírnících. Ve středu 11. září jsme si dali sraz v Přerově a po nedlouhém brífingu a schváleném letovém plánku jsme vzorně odstartovali za velkého vizuálního potěšení řídícího na věži. Přeletem nad Boršicemi jsme nabrali další dva stroje a po necelých třech hodinách úspěšně přistáli v Murské Sobotě ve Slovinsku. Tam nás čekal lehce natěšený Marek se ženou a doplnil nás do plného počtu deseti kusů vírníků. Díky neletovým VFR trasám jsme toho dne ukončili naši vzdušnou aktivitu a šli se bavit k místnímu jezeru. Paddleboardy, šlapadla a jiné atrakce nám příjemně vyplnily odpolední lehce prosluněný čas.

Ubytování na letišti skýtá jednu výhodu – dá se brzy a v pohodlí odstartovat. Lehká mlha nahrála nazítří spáčům, a tak jsme se vydali do vzduchu až kolem desáté dopoledne. Slovinsko ze vzduchu při krásném počasí je prostě pohádkový kraj, zpočátku menší kopečky se sametovými lesy, vzorně posečenými loukami a malebnými vesničkami s kostelíčky, později vyšší hory a ke konci v dálce Triglav s třítisícovými vrcholy. Hned po přeletu do Itálie nás v Trivignanu čekal Gabrielle s benzínem pro stroje. Po naplnění nejdražších otvorů na vírnících až po špunty následovala intenzivní komunikační aktivita v podobě průletu několika navazujícími řízenými prostory včetně jednoho vnořeného vojenského. Poprvé se stalo, že mi dal řídící dvě hodnoty pro odpovídač – pro první a poslední stroj ve formaci, aby viděl její začátek a konec.

Jezero Lago di Garda s okolím je ze vzduchu další úžasná kapitola knihy pohledů shora. Obrovské masivy hor prudce se snižujících do údolí v nás zůstanou jako nezapomenutelné pohlednice vryté do paměti. Průlet posledním CTR a přistáváme ve městě slavného výrobce houslí Stradivariho, Cremoně. Letištní restauraci vládly dvě děvčata, černovláska z Bulharska a blondýnka z Ruska. Po napojení žíznivých hrdel a přesunu do nedalekého centra města jsme lehkou chůzí protáhli kostry a zakotvili v samotném centru města na večeři. Klasický cestovní hudební nástroj guitallele se zase osvědčil. České a mezinárodní písně se dlouho odrážely od vysokých stěn starobylého italského města. Přidali se i spolustolující Holanďané s kytarou, Američané a Němci, takže jsme odpískali konec kolem půlnoci s respektem k místním obyvatelům a jejich spánku.

Dopolední odlet do Florencie přes kopce kolem 1300 metrů byl zahalen lehkým oparem, ale přes samotné vrcholky už bylo počasí s dohledem do nevidím. Samotné údolí kolem jednoho z nejvýznamnějších světových měst středověku přineslo podívanou na nezvykle roztroušené osídlení na obrovské ploše. Až jsme téměř zapomněli sklesat na letištní výšku, což nakonec díky technickým parametrům vírníků, šlo velmi dobře. Po přistání a lehkém občerstvení v místním baru jsme se přesunuli do samotného centra města, kde se Markovi podařilo zajistit ubytování v pěší zóně. Prohlídka památek se protáhla do pozdního večera a vrcholila koncertem dirigovaným naším talentem Danem v blízkosti chrámu Santa Maria del Fiore s Brunelleschiho kupolí. Nazítří jsme dokončili zdolání nejdůležitější kulturního vrcholu italské výpravy výstupem na Giottovu zvonici vysokou přes osmdesát metrů. Odpolední přelet do Ferrary včetně tankování nezabral příliš času, a tak jsme mohli včas zakončit den dobrou večeří v dalším italském městě ze seznamu kulturního dědictví Unesco. V neděli ráno byl demokraticky mnou stanoven start těsně po osmé, abychom cestu do Česka spolu s rozletem za hranicemi dokončili pohodlně do podvečera. Počasí nám přálo, vítr v zádech nás zavál po necelých dvou a půl hodinách ze Slovinska zpět na Moravu, a tak jsme úspěšně zakončili zářijový italský výlet přistáním na našich domovských letištích.

Lubor

 

 

 

 

 

 

.
Zde video od Mirka Horáčka, neúnavného to filmaře :).