Vírník nebo také Autogyro, Gyrocopter, Gyroplane, Autogiro je unikátní svým způsobem letu, který z něj dělá jeden z nejbezpečnějších letounů. Ve vzduchu se drží díky rotujícím listům. Ty nejsou roztáčeny aktivně pohonnou jednotkou, ale roztáčejí se samy díky vzduchu proudícímu mezi rotorovými listy. Proto, aby mezi listy vzduch nabíhal, je třeba, aby se vírník pohyboval směrem dopředu. O to se postará klasický tlačný motor s vrtulí.

Ve srovnání s letadly s pevnými křídly disponuje následujícími přednostmi:

• nemůže spadnout do vývrtky;
• nemá pádovou rychlost;
• je lehce ovladatelný;
• má krátký start a přistání – odstartujete z posekané louky (není nutné letiště);
• disponuje velkým rozsahem rychlostí;
• je obratný;
• snese i horší počasí, turbulence a silný vítr;
• při vysazení motoru standardně bez problémů přistane na malé ploše i začínající pilot;
• má cenově nenáročný provoz;
• je nenáročný na prostor při hangárování, místo dvou ultralightů umístíte 13 vírníků;
• jednoduchý na údržbu;
• příznivá cena a provozní náklady, ve srovnání s helikoptérou jsou asi třetinové.

Vírník vynalezl v roce 1923 Španěl Juan De La Cierva, který jej pojmenoval „Autogiro“. Úspěšným vývojem jej dovedl do stádia předchůdce helikoptéry. Po druhé světové válce se prudce začaly vyvíjet právě vrtulníky a vírníkový průmysl se dostal do útlumu. Vzkřísil jej Igor Bensen, který uvedl na trh vírník s dvoulistým rotorem poháněný dvouválcovým motorem. Stroj byl nazván „Gyrocopter“ a byl předchůdcem dnešních modernějších vírníků.
Prvním vírníkem v Československu byl typ Avro 671 (Cierva) C.30A, který zakoupila v roce 1934 firma Baťa ze Zlína. Kromě předváděcích letů byl až do roku 1937 používán i pro přepravu firemní pošty. Tentýž typ zakoupilo v roce 1935 i Ministerstvo národní obrany.
Znovu se na Zlínsko vrací vírníky kolem roku 1964, kdy se skupina nadšenců z tehdejšího Moravanu Otrokovice pustila do vývoje motorového dvoumístného vírníku DX-3. Vývoj byl dotažen až do zkušebních letů. Ty však prokázaly, že koncepce vírníku DX-3 neumožní bezpečné létání.
Důležitým momentem pro rozvoj vírníkového létání v Československu bylo získání dokumentace úspěšného vírníku B-8 Igora Bensena. Tato dokumentace obsahovala i výkresy rotorové hlavy a listů. K popularizaci vírníkového létání přispěl rozsáhlý seriál o aerodynamice a technice pilotáže vírníku v časopise Letectví a kosmonautika v roce 1966. V Brně také vznikl Rotorklub - sdružení příznivců vírníkového létání.
Po okupaci v roce 1968 bylo vírníkové létání začleněno pod Aeroklub ČSR, pro výcvik instruktorů byla dokonce vyrobena v Kroměříži série 10 vírníků KD-67 Ideal. Název těchto vírníků však zřejmě neodpovídal úplně skutečnosti - první kurz instruktorů musel být předčasně ukončen pro postupné poškození všech výcvikových vírníků.
V roce 1970 se vírníkům začali věnovat i konstruktéři v Aerotechniku Kunovice. Z těchto aktivit vznikla i letuschopná koncepce dvoumístného vírníku A-70, který byl k dispozici i ve formě stavebnice. Tragická nehoda tohoto typu prakticky znamenala konec profesionálního snažení v oblasti vírníkového létání u nás a vírníky prakticky ustoupily do ilegality...

V současnosti se vírníky opět dostávají do popředí popularity, zejména díky postupnému dotažení vývoje do stadia vysoké bezpečnosti, snadné ovladatelnosti a velmi pěkného designu. Předním výrobcem je Autogyro GmbH a oficiálním dovozcem do ČR je zlínská společnost Nirvana Systems, s.r.o.

Vírníkové létání je specifické a nedá se s žádným jiným srovnat. Laicky by se dalo říct, že je to něco mezi létáním s klasickým letadlem a vrtulníkem - blíže má ale díky rotujícímu křídlu k vrtulníku.Pro prvotní roztočení rotoru vírníku do otáček potřebných k odlepení je potřeba v závislosti na síle větru rozjezd o délce cca 100 metrů. Ve chvíli, kdy jsou otáčky rotoru dostatečné, vznese se vírník do vzduchu.Protože je nutné udržovat neustále dopředný pohyb, nemůže vírník viset ve vzduchu na jednom místě jako vrtulník, může se však pohybovat velice pomalu – minimální rychlosti jsou kolem 30 km/h. S vírníkem se dá ale letět i velice rychle – kolem 180 km/h.Pro přistání potřebuje vírník velice málo prostoru – 5 až 10 metrů. Princip autorotace totiž poté, co pilot přilétne nad místo přistání a zpomalí nad ním let, přivede vírník bezpečně a lehce na zem.Říká se, že v jednoduchosti je krása. A to přesně platí o vírnících. Jejich princip je jednoduchý a od jejich vynálezu ve 20. letech minulého století je prakticky stejný. Dotáhl se jen k větší dokonalosti. Vírník nepotřebuje složité poháněcí a řídící mechanismy jako vrtulník. Proto je jednodušší i jeho provoz a údržba. Vírník není poruchový a není příliš náročný na pilotáž. Případně technické závady nebo pilotní chyby nemají zpravidla tak vážné následky, jako při nehodách vrtulníků. Vírník je velice stabilní i v nepříznivých meteorologických podmínkách. S vírníkem je možné bez problémů přistát i v případě vysazení motoru. Vírník totiž pokračuje v dopředném letu, pomalu sestupuje a bezpečně přistane. Díky malému prostoru nutnému pro přistání, je možné dosednout i na velmi malé plochy.

FOTOgalerie je zde.

VIDEOgalerie je zde.

VÝUKOVÝ film je zde.

STUDIJNÍ materiály jsou zde.

Zdroj: archív FLYWAY, Miroslav Oros, www.vrtulnik.cz, www.gyrobooks a www.auto-gyro.cz.

We are very glad you are interested in modern and progressive way of flying – autogyro flying.

FLYWAY s.r.o. is the biggest flight school in Czech Republic and one of the biggest in Europe focused on autogyro licenses. Based in former military airport in Přerov we provide full theoretical and practical training to obtain Czech pilot license together with radio and medical licenses. At this time we are ready to offer Czech autogyro license for foreign citizens as well. Because of proper teaching process and achieving best results our course consists of several phases depending on future autogyro pilot skills. Whole course is provided by experienced English, German or Russian speaking instructor. Pilots with ultralight, PPL or higher license pass through special theoretical gyrocopter course with 5 hours length only. Pilots without ultralight or higher license pass through full theoretical course in length of 45 hours. After theoretical training we provide practical flights according to schema of Light Aircraft Association of the Czech Republic. Practical flights we organize obviously in cycles with 2-4 days length. The official length is specified to 20 practical hours with approx. 130 landings (in comparison with UK, where is defined the minimum 40 hours for beginners), but it could be more until you feel safe. The whole course is finished with pilot exams under fully qualified supervising inspector. We in FLYWAY believe that good theoretical preparation together with perfect practical training skills will bring safe feeling and pleasure from flight to new pilots.

We are proudly the only school for teaching how to drive gyrocopter on the road.  More info here.

Please do not hesitate to contact us with questions.

Contacts: info@flyway.cz, tel. +420 605 233 621, Přerov airport, Czech Republic, Europe.

Click HERE for the location how to reach us.

PHOTO gallery.

VIDEO gallery.

HOW TO FLY movie.