Tak jsme zase v Africe a připravujeme se na cestu. Letos míříme do Botswany, Zimbabwe a dál na sever, kam až to ve vymezeném čase stihneme. Rozhodně se nemíníme nijak honit, spíš si užit Afriku, potkávat se s lidmi a poznávat přírodu a místní zvyky.
Atmosféru Kapského města již trochu známe. Jsme tady počtvrté a už jsem tu před dvěma lety strávili téměř 3 týdny čekáním na kontejner s našimi vírníky. Takže jako by jsi nasadil na ruku známou rukavici.
Hezké roční období, příjemné klima. Hurá do vzduchu. Naše stroje parkují u kamaráda v hangáru a potřebují jenom dobře zkontrolovat, dofoukat, dotankovat a můžeme vyrazit. Třetí virnik, kterým zase Lutz poveze kameramana Jardu, dostane navíc vyklápěcí okénka na obou zadních stranách. No a pojďme tedy vše vyzkoušet v africkém vzduchu. Na náš profil nám napsal jeden pilot z asi 100 kilometru vzdáleného letiště Robertson Airfield a pozval nás na setkani a na kafe. To zní jako plán na zkušební let. A na letišti Stellenbosh, kde hangárujeme, se každý den potkáváme s Magie a Ryanem. To jsou budoucí profesionální piloti, nyní v dokončovacím výcviku. Ale kvůli silnému větru dnes nelétají. Zveme je na krátký výlet. Ani jeden z nich ještě neletěl vírníkem, tak alespoň trochu propagace.
Vyzkoušeli jsme kamery a komunikaci a zjistili, že Lutz ještě potřebuje opravit stavění vrtule. Jsou přece jen dva velcí chlapi a jejich stroj má nejslabší motorizaci. Proletíme si přírodní rezervaci Hawerqua a vyzkoušíme stoupání nad nejvyšší okolní kopce.
Večeře s přáteli ve městě a už se těším až vyrazíme na cestu….
