Byl na nás spáchán největší podvod v historii Jihoafrické republiky a Lesotho.
Jsou dva vodopády na světě, které bojují o titul nejvyšší.
Jeden je venezuelský Santo Angel. Ten se jmenuje podle jeho objevitele, letce. V roce 1935 jej objevil při přeletu Američan Jimmy Angel. Domorodci jej však nazývají Kerepakupai Vená. Ten padá dlouhých 979 metrů, z toho asi 807 metrů volným pádem,
Druhý (po přeměnění v roce 2016) s výškou 983 m tedy nejvyšší vodopád světa- Tugela. Ten leží v Dračích horách, které jsou součástí národního parku Royal Natal v jihoafrické provincii Kwa-Zulu Natal. Dosahuje šířky patnácti metrů a tvoří ho pětice kaskád, z nichž ta nejvyšší měří 411 metrů. V období dešťů je vodopád snadno viditelný z hlavní příjezdové cesty parku.
No a ten měl být vrcholným pohledem našeho dnešního letu. A také fotka na titulní stranu třeba dalšího kalendáře. Domorodci nás ubezpečili, že leden letošního roku byl hodně deštivý, tak jsem si s množstvím vody nedělal těžkou hlavu. Navíc jsme jej před třemi lety ve stejné období s Matúšem přelétali cestou na sever Jihoafrickou republikou a nádherně padal z náhorní plošiny po skalách z Lesotha do Jihoafrické republiky.
Předevčírem jsme přiletěli k Dračím horám na letiště Himeville. Přivítala nás báječná komunita zdejších pilotů a parádně se o nás postarali. Přivezli občerstvení, půjčili auto domluvili tankování i nocleh. Byla by škoda brzy ráno odletět. Takže si zde děláme volný den. Dopoledne se věnujeme lehké údržbě, odpoledne trávíme u bazénu a večer svezeme všechny zájemce včetně dětí pilotů po okolí. U večerního posezení si navzájem povyprávíme letecké historky a příhody. Nejlepší denní doba na létání kolem této části Dračích hor a vodopádu Tugela je ihned po svítání. Máme to 40 minut letu, takže si přivstaneme, abychom s východem slunce byli už ve vzduchu. První malá překážka. Po nočním lehkém deštíku se nad letištěm ráno drží sice tenká, ale neprůhledná vrstva mlhy. Čas tedy využijeme ke společné ranní rozcvičce a protažení. Z Lutze si děláme srandu, že když naloží stejně těžkého kameramana Jardu, nemusí se ve výšce přes 5000 stop za bezvětří na travnaté ploše vůbec odlepit. Což teprve nastoupat potřebných 12000 stop ( přibližně 4000 m) aby nám mohli fotku s vodopádem z nadhledu vůbec udělat. Cvičení zabralo a kluci bez obtíží odletávají s ještě vlhké dráhy. Musíme nastoupat prvních 2000 stop přímo nad letištěm, protože teprve potom se nám vyloupnou okolní kopce z cárů mlhy a nízkých mraků.
Ale ten pohled stojí za to. Sice je o hodinu a půl později, než jsme původně plánovali, ale slunce vykresluje všechny záhyby nádherných zelených Dračích hor a připravuje nám úchvatná panoramata. Brzy vidíme cele království Lesotho z ptačí perspektivy. No a už se nemohu dočkat pohledu na vodopád.
No a to je ten největší podvod spáchaný na nás dnes a v přímém přenosu. Jestli za to může Jihoafricka republika, nebo Lesotho nechám posoudit vám.
Národní heslo Lesothanů zní Khotso, pula, nala, což znamená Mír, déšť, blahobyt.
Jestli žijí v blahobytu nevím, ale vodopád Tugela se nekonal. Žádná voda, a fakt jsme se letěli podívat hodně zblízka.
Po přistání o hodinu později na Aero farmě nedaleko města Harrismith se nás piloti vrtulníků, kteří k Lesothu také létají, potutelně ptali, jestli jsme do kašičky hodili 5 jihoafrických randů, nebo ekvivalent v lesothských loti. Pokud ne, nemůžeme se divit, že se voda nekonala.
Takže musíme pokračovat dále na sever a doufat, že se situace nebude opakovat i u Viktoriiných vodopádů na řece Zambezi mezi Zambií a Zimbabwe. Jinak je titulní strana našeho kalendáře ohrožena.
Sledujte naše předchozí putování Afrikou virniky Gyromotion
A naše další dobrodružství třeba zde
autogyro.cz
