Řeklo by se klasický italský zářijový výlet. Pro jeho správný termín jsou vhodné tak 2 týdny uprostřed, píchnul jsem tedy prstem do 20. dne v měsíci. Být to o týden dříve, neodletíme kvůli frontě, ale ani daný termín nesliboval kompletní azuro. Dlouhý přeskok s deseti stroji do Caorle přes Murskou Sobotu a dotankování v Rivoli di Osoppo proběhl bez potíží až na dvě lokální přeháňky pod Alpami. Půl hodiny před setměním jsme dosedli na cílovém letišti a poměrně svižně se dopravili do hotelu Cleofe. Restaurace všeho druhu jsou zde na dosah a uprostřed týdne vcelku prázdné. A tak se naše početná skupina dočkala zasloužené večeře bez dlouhé procházky a složitého hledání.
Ráno jsme se raději nechtěli zdržovat, ale i mimo sezónu dopravit 17 osob na deset kilometrů vzdálené letiště je pro místní taxi problém. Naštěstí opět zafungovala známost a léty osvědčený taxikář Roberto zkrátil své aktuální rito v Benátkách a dorazil pro nás. Kvůli přeháňkám a špatné dostupnosti ubytování v Bologni, jsme zakotvili v blíže položené Ferraře. Příjemný odpolední čas nám dal prostor k lehké procházce a já jsem měl i čas sehnat od minulého dne prasklou H strunu na kytaře. V múzám zasvěcené zemi to byl překvapivě trochu problém, ale našel se obchod, kde naštěstí měli struny na skladě. Příjemná večeře na náměstí pod hradem, zakončená italským červeným a spojená s večerní prohlídkou města doladila závěr dne.
Ráno lehce poprchalo s oblačností v nižších středních vrstvách. Letět se tedy dalo, ale ukázkové počasí to nebylo. Měli jsme tedy na výběr. Buďto se vydat doprava do Sassuola nebo na druhou stranu. Přeháňky a viditelnost rozhodly za nás, po natankování jsme odletěli směr pobřeží a město Ravenna. Sehnali jsme si ubytování na dvě noci, abychom si mohli udělat den bez kočování a okoupat se ve stále ještě teplém moři. Někteří z nás zvolili alternativu, půjčili si auto (stylově Fiat 500) a navštívili muzeum Ferrari v Maranellu a v Modeně. Večer se obě skupinky sešly v centru na starobylém náměstí Piazza del Popolo z 15.století a kromě večeře urazily nejednu lahvinku výborného vína. S napětím jsme sledovali zdvihající se vítr, zda nám něco nepřivane. Přivanul. V noci vydatně pršelo, a tak jsme posunuli brzký odlet domů o hodinu. Poté se dalo slušně odstartovat směr severovýchod. Let kolem Benátek byl klasikou, vidět bylo pěkně a fotky také stály za to. Mezipřistání v Caorle na odlehčení a doplnění tekutin bylo jen potvrzením našeho alternativního plánu – Slovinskem to dnes nepůjde, přistaneme v Portoroži. Přesně nad Terstem byla vidět hrana oblačnosti a letové neviditelnosti a zvedl se i poměrně silný východní vítr. Někteří si proti zemi udělali i svůj rychlostní rekord 220km/hodinu. V pořádku jsme dosedli v Portoroži na místním skvělém letišti, dotankovali a nechali se odvézt do luxusního hotelu za posezónní ceny (cca poloviční oproti italským sazbám). Co jsme nenechali v hotelu, utratili jsme v hospodě. Účet za poslední večer stál za to 😊.
Ráno vypadalo letově, modrá obloha, takže hurá do kokpitu. Na zemi téměř nefoukalo, za to ve 3000 stopách už ano. Z východu a to rychlostí v nárazech přes 120 km/h. Později vítr trochu polevil a po asi 45 minutách boje se umírnil na přijatelných 50 kilometrů proti. Podletěli jsme TMA Ljubljana, vyhnuli se několika přeháňkám a dosáhli cíle pro doplnění PHM v tradiční zastávce v Murské Sobotě. Rozloučení, skok do strojů a hurá směrem na sever. Stále foukalo proti, ale už mírněji, takže jsme v rozumném čase doletěli do České republiky. Večer už WhatsAppovou skupinou kolovaly fotky zmrzlin, kachen se zelím, ovocných pohárů a jiných pochutin s oznámením šťastných návratů.
Díky všem za skvělý výlet!
