Mým několikrát slibovaným cílem pro podzimní Itálii byla Siena. Tři roky po sobě se nám tam doletět nepodařilo kvůli počasí, takže jsme doufali, že to tentokrát vyjde. Letošní italský výlet jsem naplánoval na třetí zářijový týden. Po nádherném létě se už ale počasí začalo „podzimit“ a v Česku byly záplavy. To nepříliš nahrává letům pro radost. Ani v Itálii nebylo úplně vhodné počasí, bouřky a fujavice na moři i na pevnině, záplavy v Ravenně. Posunul jsem tedy termín z úterka na pátek s tím, že budeme improvizovat a poletíme za hezkým počasím.
Už ve středu a ve čtvrtek se obloha probírala a v pátek bylo nebe jako vymalované. Posádky vzorně na čas doletěly ráno na základnu do Přerova až na jednoho účastníka, který musel let zrušit kvůli technickému problémku na domovském letišti. Mrzelo nás to, protože zrovna tato posádka je výborným parťákem.
Předletový brífink byl důkladný, ale krátký díky velké zkušenosti osádek. Letový plán do Murské Soboty se na ŘLP podařilo rychle schválit, brzy jsme byli na vyčkávacím miste pro dráhu 06 a zakrátko už startovali. Let proběhl klidně, nejprve s mírným protivětrem, poté už nám foukal slabý vítr do zad. V Murské Sobotě svižně dotankovat, lehce občerstvit a využít dobře počasí na další část cesty. Trasu jsem naplánoval severně od Lublaně, předpověď tam vypadala lépe. Triglav měl sice vrchol v mracích, ale základny byly pro nás dostatečně vysoko a s rezervou jsme se prosmýkli do Itálie. V Rivoli di Osoppo už na nás čekali, dotankování na kartu šlo celkem kvapně a za chvíli se už opět hlásila formace osmi vírníků letové informační službě v Padově. Letiště v Caorle je naše srdeční klasika, jediné, co bylo delší, bylo čekání na taxíky. Zato se Janě povedlo rezervovat hotel s rozumnou cenou a čtyřhvězdičkovou snídaní oproti našemu standardně využívanému hotelu Cleofe. Booking.com asi o nás věděl a cenově nám to opravdu napálil….
Po letově dlouhém dni vyhládne a italská pizza je na to luxusní náplastí. Dokonce nám v restauraci vyhradili koutek stranou a my jsme mohli vytáhnout kytaru a zazpívat si. Číšníci se na nás postupně všichni chodili podívat, poslouchat a zdálo se nám, že si občas i zabroukali….
Ráno nám opět přálo počasí a až na lehký opar jsme profičeli po pobřeží, zvolnili v řadě kolem Benátek a udělali kolečko kolem Alešovy jachty v deltě řeky Pád. Letiště v Ozzanu nás vlídné přivítalo a po nějakém čekání na taxi jsme se ocitli v Bologni. Ubytování v centru je super pro krátkou vycházku po okolí, a tak jsme vyrazili pěšky do centra. Skupinky nepůvodních italských obyvatel postupně řídly, začali převažovat opravdu Italové a Evropané a to ve velkém počtu. Byla sobota a město žilo naplno. Všude samý krámek, bleší trh, muzikant s nástrojem, pouliční umělec a otevřené památky. Až jsme měli obavu, jestli se do nějaké hospody vejdeme. Někteří z nás neponechali nic náhodě a obsadili místa dlouho před večeři, hasíce žízeň pivem. Druhá skupinka se proběhla po centru, poléčila se zmrzlinou, a nakonec jsme se všichni scelili u jednoho stolu.
Večeře, kytara, zpěv, tentokrát nejen pro nás a číšníky, ale i skupinky hostů se spontánně přidaly u nápěvů, které znaly. Take me home country road, Knocking on heavens door je prostě mezinárodní. Dal jsem si závazek, že musím do příště doplnit repertoár o nějaké italské songy. Třeba Drupiho píseň s českými, tuším Šípovými slovy, „Ital nezná ten zázrak…“ Protože ten den měl svátek Matouš a kolega Aleš Matoušek k tomu příjmením nemá daleko, dal se poměrně lehce přesvědčit, že má ten den narozeniny. Díky Aleši, bylo to úžasné.
Ráno taxi na letiště a hurá do Sieny. Apeniny byly tentokrát na rozdíl od tří minulých let letové a poskytly nám dechberouci pohledy na lávové provazce, florentské údolí i kopečky kolem Sieny. Po leteckém defilé kolem města jsme si posedali na trávu letiště Mensanelo, naskákali do taxíku a ubytovali se v hotelu blízko centra. Nezvyklé eskalátory nás vyvezly přímo k jednomu z velkých kostelů a mohli jsme se volným krokem pohodlně dostat na hlavní náměstí, kde se běhá proslulý koňský závod „Palio“. Zapadající slunce nám fotky prokreslilo měkkým světlem a než jsme pozřeli zaslouženou večeři, byla tma. Třetí kytarový večer jsme už byli celkem sezpíváni, tedy alespoň u základních songů, které zazněly pokaždé. Kolemjdoucí si nás, exoty s kytarou, zvědavě prohlíželi, podporovali máváním a přitom drželi děti, které se evidentně chtěly zúčastnit naší zábavy.
Zpátky do hotelu eskalátory dolů, potom kousek pěšky a hop do postelí. Snídaně dobrá, taxíky poměrně rychlé a už jsme si chystali vírníky na zpáteční let do Ozzana. Bylo načase, protože se od západu hnalo nehezké počasí. Apeniny opět vypadaly luxusně a za necelou hodinku jsme už tankovali. Co ale dál? Původní plán nedodržíme, do Sassuola letět nelze. Ve společném brainstormingu zvítězil Lubošův návrh letět do Benátek. Letiště jsem prověřil telefonátem, nabrífoval posádky a zakrátko jsme si to už mazali na letiště Lido. Při přistání jsme měli, seřazeni do zástupu, dokonalý výhled na Benátky a s krásným postupným hlášením jsme si posedali na vzorně udržovanou trávu jako do peřinek.
Do hotelu to bylo na pěšky, na recepci nás čekala slovensky hovořící paní, které jsme po několika desítkách let v zahraničí s pomocí našich slovenských pilotů řádně oživili její rodnou řeč.
Po ubytování jsme zakrátko stáli na molu a lodní MHD nás provezla Benátkami. Lehké jídlo, prosmýknout se úzkými uličkami a kolem desáté večer opět po vodě odjezd do hotelu.
Ráno vzhledem k počasí jsme zvolili jako další destinaci klasicky pro piloty vlídnou Portorož a po obědě přímo na letišti jsem podal plánek do Murské Soboty. Tam mají krásné ubytování přímo na letišti, čehož jsme dokonale využili. Poslední večer vytáhl svou skládací kytaru značky Furch i Standa, takže jsme koncertovali ve dvou. Na ráno jsem objednal odvoz do blízkých termálních lázní, kde jsme se s potěšením vykoupali i prověřili liduprázdné tobogány.
Vzhledem k tomu, že jedna skupinka dvou vírníků už odletěla dopoledne, měl jsem jednodušší práci a na Moravu jsme směřovali v šesti strojích. Krátké rozloučení a rozletěli jsme se každý na svá domovská letiště. Děkuji skvělým osádka za vzornou leteckou součinnost a těším se na další skupinové výlety do zahraničí. Bylo to skvělé!
Zdraví
Lubor
