Leiçois Maranhenses více než 1500 km2 písečných dun se sladkovodními jezery.
Ale ouha stejně jako vodopád Tugela padající z Dračích hor při naší návštěvě v Jihoafrické republice loni byl bez vody, i tady nacházíme vyschlé plochy s trochou vody místo slibovaných křišťálových jezírek. Proletíme nad tímto více než 50 kilometru dlouhým územím dvakrát napříč a trochu zklamáni jdeme na přistání na letiště. Boční vítr více než 50 Km/h v poryvech prověří trochu naše schopnosti. Jedeme se ubytovat na hotel s bazénem s plánujeme brzy ráno pokračovat dále na sever. Ale rád bych viděl ta jezírka. Místní nám říkají, že jsou naplněna jen v září a říjnu, kdy tu vydatně prší. V jedné písničce od Hop Tropu, kterou jsem zrovna včera poslouchal se zpívá ….znám starý kouzlo a déšť přivolám….. tak večer v bazénu u carpirinhe to zkusíme taky. No a co myslíte? Hromy a blesky a začalo lejt. Ale teď to teda byl celonoční opravdu výživný slejvák. Dohnala nás velká bouřka, kterou jsme viděli z pobřeží celých 200 kilometru letu. A lilo jako z konve až do rána. Na hotelu to zkratovalo trafo a jelo se na generátor. Ale ráno bylo všude plno vody a hotelový bazén přetekl. Tak toto je valašský drtivý styl by řekl můj kamarád Wabi. Máme vody dost, můžeme si domluvit výlet autem do dun. Parádní zážitek, nádherný písek, silný vítr a super svěží čistá dešťovka v průzračném jezírku, které máme jen pro sebe. Pohled jako v Dead vlei v Namibii, jenom ten písek není červený, ale čistě bílý. Akorát výlet domlouval Maťo a slíbil mi, že se autem dovezu k jezírku, trochu se okoupeme a zase pojedeme zpátky. Houbelec!!!! Si říkám proč máme řidiče a ještě mladého svižného kluka sebou. Řidič nás vysadil dobré dva kilometry od dun v pralese pod kopcem a my jsme pochodovali …. Tedy oni bosky pochodovali a já se za nimi úpějíce v teniskách se zalepenýma nohama plazil do kopce, nejprve po stopách čtyřkolky, potom už přímo vzhůru na vrchol první pískové duny. Ale výhled je nádhera pro mě dnes opravdu zasloužená….
