Je zima a to znamená hustší vzduch s velkou výhodu pro výkon vírníků a vrtulníků.
Ale při teplotách kolem nuly nebo za mrazu, se můžeme potkat také s nebezpečným jevem jako je namrzání rotoru. Já jsem tedy osobně pro vás udělal test. Vlastně i pro sebe, neboť chybami se člověk učí. Rád bych se poučil z chyb cizích, ale nikde jsem o této zkušenosti doposud neslyšel ani nečetl.
Nechal jsem stát virnik přes noc na letišti venku a ráno byla teplota hodně pod nulou a dělala se mrznoucí jinovatka, takže všude bylo bílo. Kabinu jsem měl přikrytu, ale na rotor jsem si návleky nevzal ( máme je, ale předpokládal jsem hangárování pod střechou). Rotor byl potažen velmi tenkou vrstvou namrzlé jinovatky. Už jsem se s tím na cestách setkal, ale vždy jsem rotor buď očistil, nebo jsme se skupinou vírníkářů počkali, až nám slunce námrazu rozpustí a rotory do sucha utřeli.
Tentokrát jsem se ale rozhodl (samozřejmě nejsem blbý, ale z důvodů průzkumu), odstartovat s namrzlým rotorem. Už asi tušíte, proč o tom mluvím. Po předrotaci na obvyklých 250 otáček jsem se začal rozjíždět. Vírník normálně akceleroval, ale otáčky rotoru i přes narůstající rychlost klesaly, ačkoliv jsem měl plně přitaženo. Při 190 otáčkách jsem se ( konečně ) rozhodl start přerušit. Kdo znáte letiště v Ružomberku, víte, jak je dráha hrbatá. Konečně jsem doskákal a vírník bezpečně zastavil. Vrátil se zpátky a rozhodl se nechat rotor na slunci ( už vyšlo, ale na letiště ještě nesvítilo) roztát a škrabkou na skla jej očistit. Při kontrole jsem zjistil, že došlo při poskakování s malými otáčkami rotoru k poškození konců tlačné vrtule. Matúš by řekl, že vrtule je od much už tak špinavá, že se ji neoplatí čistit a je lépe ji přímo vyměnit. Rotor naštěstí nebyl poškozen, jen měl červenou čmouhu od listů vrtule.
Nikdo mě neviděl, takže nebudu za blbce. Tak rychle Leathermanem s pilníkem zapravím zkrácené konce a jde se oškrabat jinovatku z rotoru. Na Islandu kdysi kamarád urazil šutrem konec jednoho listu a tak jsme jej metodou sekundové lepidlo a jedlá soda bezvadně opravili ( dodnes s tím tak létá). Kdo bude potřebovat radu jak na to, ať se zeptá paramotorářů. Je to známá a často využíváná finta při opravě vrtulí v terénu. Já jsem jen zapiloval konce listů a vyzkoušel, jestli vrtule víc nevibruje a 10 minut jsem marně škrábal listy škrabkou na sklo. Kdysi jsme použili kreditní kartu, ale to byla námraza jen opravdu tenká. Pak jsem raději ( konečně ) zajel na benzínku a koupil rozmrazovač skel a dvě hadry. Pak už to šlo ráz na ráz a za chvíli opět stojím na startu. Ostatní schůzky jsem zrušil a nejkratší cestou domů do servisu. Start už byl ok, zkrácená vrtule méně tlačila, ale vyšší vibrace jsem nepozoroval. Poučení pro příště.
Bříza, sakra nebuď líný očistit rotor před letem, pokud už jsi ho tedy nepřikryl návleky. Já vím, že byla zima s mrzly ti ručičky. Nebo jsi měl večer sehnat kluky z letiště a vírník schovat do hangáru. Už si to budeš pamatovat jo? Tak to hlavně nikomu neříkej, jinak tě budou mít za vola…
No a jak to je s námrazou za letu. Popravdě, nemám žádnou zkušenost. Přestože jsem letěl mnohokrát v zimních měsících za deště i sněžení a za jinak špatných podmínek. Létal jsem často přes Krušné hory i jiné příhraniční hory z Německa do Česka a zpátky, ale doposud jsem se s namrzáním rotoru za letu nesetkal. Vyhýbám se v takových podmínkách úzkostlivě oblačnosti a jsem připraven okamžitě v případě ztráty vztlaku vlivem námrazy přistát na nejbližší vhodné ploše. Takové namrzání se projevuje, (podle informací, které mám), nejprve tvořením zamrzlé krusty na sloupku rotoru ( to znáte při určitých podmínkách ze stěračů auta) a poté potřebou stále většího výkonu motoru pro horizontální let.
Pokud s tím někdo máte osobní zkušenost, rád si to poslechnu. Ať to zase nemusím zkoušet sám. Pokud budete mít dotaz na jakoukoliv zvláštní situaci s vírníkem, nestyďte se mi zavolat nebo napsat. Za svých 5000 hodin, co už mám na těchto aparátech nalétáno, jsem podobných hovadin udělal už spoustu. Tak je nemusíte vždy opakovat. www.autogyro.cz
