Po večerní sauně a koupání v jezeře spím venku pod širákem vedle vírníku. Chtělo by se říct pod hvězdnou oblohou, ale tady na severu Estonska uz je vlastně celou noc dost světlo a hvězdy tudíž nejdou vidět. Šli jsme spát se stmíváním tedy kolem půlnoci. Ve dvě začíná trochu krápat a mě těch pár kapek vzbudí a už neusnu. Kolem třetí tedy vstávám, protože už je normálně světlo a bzučí mi kolem hlavy neodbytný osamělý komár. Nevadí, uteču mu. Obouvám tenisky, podívám se na mapu okolí, zkusím si zapamatovat odbočky k osamělým usedlostem a cestu zpět a klidným poklusem vyrážím do opuštěné krajiny. Probíhám kolem tichých samot a plaším pouze párek jeřábů popelavých, kteří s hlasitým křikem odlétají o paseku dále. Krásný začátek dlouhého dne. Dnes chceme proletět většinu Finska a cíl je u polárního kruhu v městečku Rovaniemi. Po Helsinkách druhé nejnavštěvovanější místo ve Finsku. Dům Santa Klause na samém jihu Laponska. Je Ježíšek (na kterého jsem se jako dítě vždy těšil) brácha Santa Klause? Odpověď nechám na vás. Já to beru tak, že jsme měli cíl ve Finsku. Prochází tudy severní polární kruh a z mezinárodního ( poměrně velkého ) letiště nás milí Finové nechali bez problému vyjet našimi virniky Gyromotion.
Kromě toho tvrdím, že je moc hezký pohled na krajinu z výšky, ve které létáme. Ubíhá nám to rychlostí asi 170 Km/h. To není ani málo ani moc. Všude, kde přistaneme a jedeme na benzin nebo na hotel na nás lidi s úsměvem mávají, fotí si nás a baví se. Můžete si přát něco víc.
No a země tisíce jezer?
Posuďte sami ….
