A jsme v Jihoafrické republice. Přelétáme od hranic s Namibií a první zastávkou je hezké letiště Springbok FASB. Pozdě odpoledne už je prázdné, ale správce Morne ochotně přijede a zaveze nás do města. Toto je známé okolními měděným doly. Tady poprvé na vlastní kůži zažívám LOADSHEDDING. Jsem moc rád, že překlad není doposud v Česku známý. V mládí jsem přečetl snad všechny knihy od Arthura Hailey. Přetížení byla jedna z nich. V Jihoafrické republice se stala odstávka elektrického proudu běžnou součástí života. Mě nutí přemýšlet, co vše máme na elektriku a jak by náš život změnily denní odstávky. Při nejvyšším stupni až na 11 hodin denně….. Náš hotel má ohromnou naftovou elektrocentrálu, a všude na ulici vrčí malé centrály. V hospodě v této době dostaneme svíčky na stůl a lahvové pivo místo točeného. To jsou však úplné maličkosti.
Uf. Při ranním běhu přemýšlím, jak takové situaci předejít. Ale po startu získávám opět potřebný nadhled. Severní Kapsko je prázdná krajina, rozlehlá a dost nehostinná.
Občas potkáme osamělou farmu nebo prázdné obydlí. Potřebujeme dotankovat a tak přistáváme na “letišti” FANV v Niewoudtville. Je to jenom vyjetá prašná cesta, která kdysi byla letištěm. Ale nám stačí abychom zapřáhli třetí vírník a vydali se na benzinku. Tady už funguje stará dobrá Afrika. Do dvou minut prvních dvacet zvědavců, kteří vás doprovází kam až doběhnou. Na benzince nás ovšem čeká velké překvapení. Majitel 50 let sbírá motorky z celého světa. Jeho favorité jsou samozřejmě italští výrobci. Má jich funkčních přes 400. Z toho 150 v hale vedle benzinky. Parádní prohlídka a pokec. Na “letiste” se nevracíme a raději jedeme pár kilometrů za vesnici a startujeme z vedlejší cesty. Pro Lutze nová výzva -start do zatáčky.
Teď už ale míříme do našeho známého Tankwa kempu. To je pravý opak života v civilizaci a úplně vystihuje přizpůsobení se nutnému minimu. My zde bydlíme v luxusu, kterým jsou proti okolním stanům dřevěné boudičky velikostí a vybavením podobné chatkám na letním táboře. Očekáváme, že tu budeme sami, ale je pátek a dorazí sem početná společnost z Kapského města na víkendovou oslavu narozenin. Když ale nehraje živá muzika, jak jsme ještě z našich srazů zvyklí, ale jen reprodukovaná směska, prcháme rychle spát. Ráno od nás oslavenec dostane malou slivovičku s my na prašné cestě startujeme vstříc dalšímu úseku naši trasy. Konečně se v Západním Kapsku začíná příroda zelenat. Ovocné sady a vinice nás v údolích okolních hor přivedou až do Kapského města. Tady zažíváme pravý opak pustiny v Tankwa parku, kdy kromě několika festivalů je zde i ragbyový zápas. Město je naprosto ucpané a všechny hospody blízko stadionu přeplněné. Minulý rok jsme tu strávili dva týdny čekáním na příjezd kontejneru s našimi vírníky. Takže pobřežní část a Sea Point pod Signal Hillem dobře známe a vodíme tak naše drahé polovičky na známá místa.
Jsme také pozváni od našeho kamaráda a vírníkového cestovatele Dennise na malou obědovou párty. Sejde se asi 15 známých. Já bych šel letět okolo Kapského města a na Mys Dobré Naděje ale vytrvale leje jako z konve. Takže mi ani nevadí, že obědová party přejde v československou diskotéku. Chvíli se sháním po kytaře, ale nakonec vezmu zavděk Spotify a do večera tančíme a blbneme na staré české hity.
