Máme ještě pár dní do odletu domů. Maťo chce prozkoumat okolí Kapského města, mě se ale chce letět dále na východ až do Východního Kapska tedy k Port Elizabeth. Přelétáme Bolandské hory- tedy první hranu Kapských hor, které stále drží mraky a při hodně silném jižním větru prolétáme údolím kudy vede hlavní cesta k Worcesteru. Ještě stále zeleno, ale už jiný, než pobřežní ráz krajiny. Ocitáme se nejprve v údolích, kde jsou rozlehlé ovocné sady, později za Svartberge. Tady už je jenom nízká tráva a zeleň jen v korytech řek. Naším cílem je městečko Prince Albert. Tady má Dennis jeden ze svých hezkých domů, který je nám na noc k dispozici. My máme ještě z minulých let kamarády o údolí vedle. Hymie je dopravní pilot a vlastní vinice a hezké letiště Aviator Airfield. Fouká nám na přistání dobře 50 Km/h z boku přes kopce. Rotor jako blázen. Náš rotor si s tím poradí, ale stejně si dávám obzvlášť bacha při finálním přiblížení.
Přivítání sklenkou výborného vína a nabídka na prohlídku jeho farmy na konci světa rozhoduje a my tlačíme vírník do hangáru a pokračujeme dále autem.
Městečko Prince Albert je nádherné a vypadá, jako by se tu zastavil čas před sto lety. My jsme využili Denisova domu Sweet Pea a znovu obdivovali jeho lásku k detailu. Ráno přijímáme pozvání na další opuštěnou farmu na snídani. Již léta tu bydlí Arrie. Izraelský obchodnik, který se tu zašívá před hektickým obchodním světem. Řídí své aktivity z tohoto místa a mimo jiné je vyznavačem dobré kávy. Jeho alchymistickou dílnu a podrobný výklad si máme možnost užit. Nikoli však natočit. Na to jsou jeho postupy příliš tajné.
Pokračujeme přes Černé hory a protože nespěcháme na pobřeží, tak letíme údolím, kde jsou jenom sady. Natankovat chceme na benzince nedaleko letiste FAJP Joubertina. Vybíráme ze vzduchu nejkratší cestu k benzince. Zrada, příjezd vede přes celkem hluboký brod, kterým naše elektrická tříkolka určitě neprojede. Takže varianta dvě- přistání na úzké prašné cestě přímo u benzinky a následný start vedle hruškového sadu. Děcka jsou tu do dvou minut a doprovází nás celou cestu až kam doběhnou. Odpoledne přilétáme na letiště Paradise Beach nedaleko Jeffreys Bay. V hangáru kutí otec se synem na svých rogalech a nám pomáhají s cestou do města i tankováním. Ubytovani bukujeme v prima hostelu s chatičkama přímo u moře. Je to jedno z nejlepších míst v Jihoafrické republice pro surfování a tak pronikáme mezi surfařskou komunitu. Večer sedíme v hospůdce na pláži s partou českých lovců, kteří sem pravidelně jezdí na safari. Ráno svezu rogalisty a lovce, aby poznali o čem vírníky jsou a už startujeme k dalšímu pokračování naši cesty. Fouká nám až 60 kilometrový vítr proti naši trase a po pobřeží jsme letěli směrem sem, takže teď míříme do vnitrozemí, schovat se za první hory a pokračovat údolími. Kousek od civilizace a přesto v nádherných horách. Přeskakujeme opuštěná údolí. Občas objevujeme vyjetou cestu pro terénní čtyřkolku a na jejím konci opuštěnou chatu nebo rozbořené stavení. Po hodině letu v řídce osídlené krajině se objevují první pštrosí farmy. Při našem průletu nestrkaji hlavu do písku, ale seběhnou se do rohu ohrady a semknou se k sobě. My přistáváme na letišti Oudtshoorn FAOH. Nejprve musíme získat povolení vyjet na benzinku, protože jde o dlouhé asfaltové letiste kde sídlí velká pilotní škola a letiště je oplocené a hlídané. Ale rozdáme par samolepek a vizitek a bránu nám ochotně otevřou. Ve městě dotankujeme. Poobědváme a dalším cílem je Stiilbay. Tady jsme před dvěma lety koupili s Matúšem a Lutzem náš první africký Calidus. Dnes mi připadá cesta z letiste do města po nezpevněné cestě dlouhá a tak pokračujeme dále. Necelou hodinu letu odsud je hezké městečko Witsand známe rybolovem a jako velrybí školka Jižní Afriky. Přistáváme na prašné cestě nedaleko benzinky. Chceme tu dotankovat, možná i přenocovat. “Pro dnešek netankujeme před par minutami vypnuli proud. Zítra ráno je také odstavka a tak přijedte až po půl deváté. “ …. s je rozhodnuto….Ačkoliv vypínání proudu už známe, stejně nás tyto situace znovu překvapí. Přes Booking.com si zajistíme hezky apartmán přímo s výhledem na ústí řeky Breede do moře. Na benzince doplníme zásoby a užijeme si večer a ráno nádhernou snídani na terase restaurace u maríny. Dnes bychom chtěli navštívit nejjižnější výběžek africké pevniny kde je zároveň hranice dvou oceánů. Indického a Atlantiku. Předpověď na dnešek je ovšem poprvé na naši cestě neletová a to se také potvrzuje. Přistáváme tedy ještě před Střelkovým mysem na nedalekém Andrews field a čekáme asi hodinu než se přežene přeháňka a hlavně až se zlepší dohlednost. Zakroužíme nad symbolickou mapou Afriky a pokračujeme do Gansbaai. Toto místo je známe výskytem bílého žraloka. Sídlí zde několik společností, pořádající výlety na tuto atrakci. Také jsou tu známe farmy na chov ušně mořské. My zde chceme ve městě dotankovat a hledáme vhodné pristani. Jana si všimne malého letiste, které není na žádné letecké aplikaci zakresleno. Je zřejmě soukromé a tak zkoušíme ještě jiné možnosti, ale nakonec přistáváme nedaleko hangáru a chystáme se domluvit s majitelem. V tu chvíli přijíždí malé autíčko s manželským párem v důchodovém věku. Zdravime se a zjišťujeme, že jsou nejen majiteli tohoto letišťátka, ale jejich rodina vlastní většinu farem na chov ušní v okolí. Velmi mile nás přivítají a nabízí pomoc s dovozem k benzince. My však chceme pouze vyjet z oplocené farmy, protože na benzinku je to jen 7 kilometrů. Ochotně nás pouštěji a zvou nás potom k sobě na návštěvu. Netušíme ještě, kolik milých lidí v tomto městečku na konci světa ještě potkáme. Na benzince si necháme poradit dobrou rybí restauraci a ocitáme se v podniku The Fish Lady. Dáváme si čerstvé kalamáry a jiné rybí dobroty. Kolem našeho vírníku se jako vždy schází spousta zvědavců, fotí se a diskutuje s námi. Přijíždí i policie a těm ukazujeme doklady a pojištění. Vysvětlujeme funkce vírníku a elektrických pohonu. Postupně se tu sjede skoro celé osazenstvo místní policejní posádky. Nikdo z nich takového nikdy neviděl, takže to neexistuje. A pokud to existuje, tak to jistě tady nesmí na cestu, protože je to nebezpečné. Ukazujeme fotografie z jiných míst a na naši stranu se přidává i většína diváků ale policisté jsou neoblomní. Jedinou možnosti je zajistit vozik, naložit stroj a převézt na letiste bezpečně s doprovodem policejních aut vpředu i vzadu. Ochotně se nám nabídne několik místních farmářů a za chvíli se opravdu objevuje auto s nákladním vozíkem. Ten je ale na loď a nemá žádné nájezdy. Takže skupina přihlížejících prostě zvedne virnik a pomůže jej na vozik jednoduše naložit. Většina nás doprovází až na letiště a pomáhá zase stroj z vozíku složit. Přítomen je i místní novinář. Ten nás zpovídá a fotografuje. Loučíme se se všemi a po vzletu ještě uděláme kolečko a všechny zdravime také ze vzduchu. Teď už se ale blíží večer, tak musíme trochu spěchat ke Kapskému městu, kde budou naše stroje hangárovány, než se zase vypravime do Afriky a budeme pokračovat v našich poznávacích cestách. Zítra je náš den odletu, tak si kolečko kolem Kapského města necháme ještě na ráno.
