Sossusvlei a Deadvlei jsou solné a hliněné pánve v jižní části pouště Namib. Pohled ze vzduchu je úchvatný. Chápu, proč se většina návštěvníků škrábe na více než 300 metrů vysoké okolní duny. My tudy prolétáme dopoledne, kdy už ostré slunce vykresluje stíny na červených dunách. Nad tímto národním parkem udržujeme předepsanou výšku, ale potom zase hodinu hledáme a objevujeme život nízkým letem nad opuštěnou pouští. Míříme do Luderitzu, kde navštěvujeme diamantové město duchů Kolmanskop. Loňská jízda a nocleh ve 12 kilometrů vzdáleném Luderitzu, společně s kotvící obří výletní lodí nás ovšem popohání letět ještě dále k Fish River kaňonu. Po startu si ještě proletíme nad celým skanzenem a míříme dále na jih. A zase nové barvy a tvary rozlehlé pouště Namib. Toto jméno znamená nesmírný nebo také velká prázdnota. Táhne se se totiž téměř 1600 kilometrů podél Atlantského oceánu, v šířce až 150 Km.
Vzdálenosti v Namibii jsou tedy ohromné a třetí virnik, který pilotuje náš německý kamarád Lutz proto veze na zadním sedadle zásobu téměř 100 litrů benzinu ve dvou nádržích. Chceme si ještě večer prolétnout kousek druhého největšího světového kaňonu a tak přistáváme k doplnění benzinu na kamenitém letišti Fish River Lodge Airfield. Při startu Lutz urazí kamenem od kola dobře 5 centimetrů jednoho listu vrtule. Chvíli dumáme, odkud dovezeme novou, než nastoupí africké řešení problému pomocí oblíbeného univerzálního nože Leatherman. Před pěti lety jsem letěl Icarus trophy -paramotorový závod napříč Afrikou. Tehdy jsem na svém Nirvana F-Lightu tímto nožem upravil třílistou vrtuli a díky tomu závod dolétl. Dnes se tato zkušenost hodí a my zkracujeme ostatní listy na stejnou délku. Prostě na dalších nepoškozených listech také uřežeme popruhem naměřených “přesných” 5 centimetrů. Díky tomu můžeme pokračovat k vybrané benzince s lodžií na druhé straně kaňonu. Ta se jmenuje Roadhouse Lodge a my se ocitáme díky buď zachovalým, nebo udržovaným vrakům aut s různých doplňků v Namibii v minulém století.
Večerní let tedy už nestíháme, zato si ráno přivstaneme a užíváme si východ slunce nad tímto nádherným, místy až 500 metrů hlubokým korytem řeky Fish River, která dala tomuto kaňonu jméno. Přistáváme také na cestě na vyhlídce a jdeme se podívat z kraje útesu jak to vidí většina návštěvníků. Výška ze vzduchu mi nevadí, ale tento pohled mi ježí chlupy na zádech. Potom tankujeme a prolétáme téměř 100 kilometrů nad kaňonem. Loni jsme tu byli o par týdnů později a řekou teklo dost vody. To jsem tu letěl poprvé a i dnes mě krása těchto výhledů mě naplňuje nádherným pocitem a radostí být tady. Letos je koryto vyschlé a jen občasné tůňky věští, že tu byla voda. Míjíme také známe Ai-Ais středisko s horkými minerálními prameny. To je nyní prázdné, jen pár lidí se stará o údržbu rozlehlého areálu.
Zanedlouho přistáváme na malém letišti Noordoever airport FYND, odkud to máme necelých pět kilometrů na hraniční přechod Vioolsdrift. Tady jsme loni strávili dva dny vyřizováním povolení k jízdě našich neobvyklých vozidel v Namibii. Dnes si na nás většina celníků vzpomíná a tak již projíždíme bez zdržení. Jenom nezbytné focení a dotazy všech diváků. Nakonec za námi ještě pár kilometrů na Jihoafrické straně jede jako doprovod služební auto s několika zvědavci z celnice Jihoafrické republiky. Ti se s námi při našem bleskovém průjezdu nestačili vyfotit. Na naší první zastávce jim musíme zodpovědět zvídavé dotazy, teprve potom s přáním hezkého letu a příjemného pobytu se s námi loučí. Na start to máme téměř 20 kilometrů a z celnice potřebujeme převézt i třetího pilota, chvíli jej vezmeme stojícího venku na zadní nápravě. Ale později ho raději poradíme za mě a tak je třeba holky trochu srazit. Calidus se tím stává třímístným vozidlem a je to zároveň odpověď na otázku kolik vezmeme sebou zavazadel. Dost, ale jenom přesně tolik, aby se pět dospělých s jejich zavazadly na dva týdny cestování vešli do dvou Calidusů.
Co nás čeká v Jihoafrické republice? Zůstaňte s námi, nebo celou reportáž můžete postupně vidět na