Cesta na řecké ostrovy (2023)

Na Krétu do Řecka jsme poprvé cestovali auty a trajektem z Itálie v zimě roku 1995. Měli jsme sebou padáky, můj první paramotor s motorem Konig a objevili jsme tu krásu cestování enduro motorkami po kopcích. Od té doby jsem na Krétě a Rhodosu byl několikrát. Avšak ostatní řecké ostrovy v Egejském moři mám jako velkou neznámou. Nejvíce mě lákají kykladské ostrovy. Takže nyní, v říjnu, po hlavní sezóně je nejlepší čas jich pár obletět a navštívit. No a abychom kromě fotek a jistě nevšedních zážitků měli také pohyblivé obrázky, vydáváme se na cestu třemi vírníky Calidus. Maťo je mým stálým parťákem na cestách. Bereme naše vírníko- vozidla Calidusy Gyromotion. K tomu Vojta, který má na palubě normálního Calidusu Jardu s kamerou. Schazíme se v Maďarsku na letišti Beszehely u Attily a Suzi. Natankujeme a po výborné kávičce vyrazíme směr Chorvatsko. Tentokrat míjíme Plitvičky a letíme se podívat na letiště Želijava na bosenského- chorvatské hranici. Dráhy pomalu zarůstají trávou a bunkry ve skále jsou už jen atrakcí pro návštěvníky třeba na motorkách. Odsud pokračujeme po bosenské hranici a přistáváme na noc bivakovat na kopcích nad Splitem. Přidává se k mám skupina toulavých psů, se kterými se podělíme o večeři. Za to nás v noci každou chvíli budí štěkotem a vytím. Ráno zjišťujeme, že toto hezké místo je vojenská střelnice. Dopoledne se tu sjíždí padesátka pěšáků a trénují střelbu protitankovými zbraněmi na skupinu čtyř tanků, kam jsme ráno při prohlídce nalepili naše cestovatelské nálepky. Tak my teda padáme. Pokračujeme na tradiční místo na ostrově Hvar v Chorvatsku do obce Vrboska. Ráno si zaplaveme v moři, seznámíme se s budoucími piloty, které nadchl náš příjezd na pláž a je čas pokračovat v cestě. Maťo ale bohužel nemůže dále s námi a vrací se domů. Tak dále už se vydáme pouze dvěma stroji.

S Chorvatskem se rozloučíme na letišti v Dubrovníku. Černou Horu a Albánii se chystáme jen přeletět a nocovat už budeme v Řecku, ve městě Ioannina.

Protože ráno je u na zemi mlha a nedá se letět, vydám se na jednokolce na prohlídku města, projdu si museum „Arslan Pasha“ a hrad a obkroužím společně se skupinou cyklistů jezero Pamvotis. Poté vzlétáme. Na dnešek máme nachystáno několik atrakcí. Nejprve letíme skoro hodinu korytem řeky Venetikos. Krásně se zařezává do okolních kopců a v jejím nepřístupném korytě objevujeme jenom skupinu raftařů. Jinak je jenom naše. Odtud stoupáme nad kopce možná největší řecké atrakce. Meteora jsou monastýry na vrcholcích slepencových skal v oblasti Thesálie, poblíž města Kalambaka. Monumentální skalní stěny a na jejich vrcholcích 24 klášterů. První byl nazván Megalon Meteoro a podle toho vzniklo označení pro všechny. Plánujeme krátkou zastávku a dotankování na letišti v Messologi. V knize přiletů vidím zapsaného Jirku Průšu, který tu byl před necelým měsícem. Voláme si, abychom se pozdravili a zároveň se vyptávám na rady s plánováním dalších letů. Řecko není úplně friendly pro náš způsob cestování. Na každý let je potřeba podat plánek a ten si nechat schválit. Jen několik letišť je klubových, jak je známe my. Tam potkáte malou skupinu pilotů ochotných vám poradit a pomoci. Ale ultralehké létání není v Řecku vůbec rozšířeno. Ostatní letiste jsou buď vojenská, nebo koupená německým Fraportem. Tato společnost je provozuje skoro výhradně pro charterové lety a ostatní provoz je buď nezajímá nebo přímo zatěžuje. Proto jsou povinné handlingové poplatky obvykle příšerně vysoké. V podstatě stejné pro UL letadla ( virniky nevyjímaje ), jako pro stroje do hmotnosti 5 tun. Dost pomáhá AOPA karta. Bez té sem vůbec nedoporučuji létat. Ta funguje jako sleva a redukuje handlingove poplatky dost výrazně. Stejně potřebujete agenta ( já doporučuji řeckou Skyserv) a na většinu letišť dopředu povolení (PPR). Také provozní doby letišť se řídí většinou provozem charterových letů a jsou velmi různé. U vojenských letišť jsou dány notamy dle výcvikových úloh. Benzin je samostatná kapitola. Je to zde trochu lepší než při mém letu Egyptem ( tam je k dispozici avgas pouze na třech letištích celého státu), ale avgas seženete jen někde a za cenu obvykle více než 4 eur za litr. Tyto informace ale budou hrát roli hlavně při plánování našich letů po ostrovech později.

My nyní pokračujeme dále a letíme nad mostem Charilaos Trikoupis. Ten překračuje Korintský záliv poblíž Patrasu. Dale míříme směr Delphi. Staří Řekové považovali Delphi za střed světa, označené kamenným monumentem známým jako Omphalos of Delphi (pupek). Hezké pohledy na pozůstatky bývalé slávy starověké říše. Athénám se zatím vyhýbáme. Ačkoliv letiště Megara máme skoro po cestě. Tady jsme přistávali ve skupině tří vírníků před pár lety při cestě za běžeckou klasikou maratonu na trati Marathon-Atény. Ještě navštívíme cestou k dnešnímu cíli přírodní starověké divadlo ve městě Epidauros a Asklépiův chrám. Máme podaný plánek a přistáváme na polním letišti GR0048 Lecheo. Což nám připadá normální.

Další den se loučíme s Jardou. Ten má termín své další akce a našim plánem je zavést jej na letiste blízko Atén odkud mu letí letadlo zpátky, a sami chceme pokračovat na některý z ostrovů v Egejském moři. Ale ouha. Ačkoliv nám plánek na Lecheo minule prošel, nelze odsud odletět. Náš další plán není přijat a my telefonujeme a hledáme legální řešení na různých úrovních řízení řeckého vzdušného provozu. Vymýšlíme, jak odsud dostat vírníky po cestě na jiné, pro řídící akceptovatelné letiště. Nakonec po dvou hodinách telefonování dostáváme povolení podat plán odsud přímo na ostrov Syros. Jarda mezitím odjel na letiste taxíkem a my spěcháme do vzduchu. Než si to někdo znovu rozmyslí a také proto, abychom stihli letiště LGSO na Syrosu ještě otevřeno a nemuseli se dvě hodiny vracet zpátky. Nakonec vše dobre dopadne. Stíháme pět minut před koncem provozní doby a potkáváme usměvavou agentku naši handlingové společnosti i ostatní pracovníky letiště. Baví je naše stroje a ochotně nás pouštějí vyjet na benzinku a k ubytování u moře. Tady jako obvykle budíme mnoho pozornosti a nadšení. Jak to uděláme když virnik s přídavnou nádrží a dvěma kanystry už není dávno dvoumístný? Jednoduché řešení. Proto si vezu sebou jednokolku a Vojta je řidič vírníku. No a mě to na jednokolce baví. Také si jedno odpoledne projedu cele město Ermoupoli a jiné odpoledne sjezdím a poznávám přírodu a život domácích na ostrově.

Po parádní koupeli v ještě příjemně teplem moři, začínáme plánovat naše návštěvy různých ostrovů. Nic jednoduchého. Sladit benzin, otvírací hodiny a povolení nám zabere několik hodin nad mapou a AIPem. Nakonec se rozhodujeme pro skoro tříhodinový okruh. Zadání je prohlédnout a obletět alespoň 4 různé ostrovy s hlavní atrakcí sopečným ostrovem Santorini. Obrázky z něj jsou typické pro tuto část Řecka a zná jej téměř každý. A ze vzduchu je to přímo parádní podívaná. Ani nám nevadí ty davy lidí, které tudy proudí. Až 10.000 turistů denně na tak malém ostrůvku musí být tedy pěkná tlačenice. Nám řídící z věže hlásí NO TRAFIC. Tak si uděláme několik koleček kolem obydlené části ostrova a pokračujeme přes moře, teď už proti větru, zpátky. Nádherný den a kvůli těmto pohledům stálo za to Řecko navštívit i se všemi komplikacemi a poplatky. Ale je pomalu čas myslet na cestu zpět. Plánujeme ji přes hory. Olymp v Řecku, Pirin v Bulharsku a Fogaraš v Rumunsku.

Dáváme tedy plánek napřed na letiště Larissa Therpsithea. Tady mám od naši poslední cesty do Řecka známého. Steve je bývalý vojenský pilot vrtulníku a vlastní toto hezké letiste a letecký klub se školou. Je v CTR vojenské Larissy a už to samotné není moc jednoduché pro náš přílet. Na pokyn z věže kroužíme asi 5 minut ve výšce 2000 stop nad letištěm, dokud si řídící neověří, že tam na nás čekají a zavolají po našem přistání. Překvapí nas letadla bez kapot stojící na ploše před hangáry a otevřená všechna okna a dveře klubu. Záhy zjišťujeme příčinu. Před třemi týdny tu byly stoleté povodně a vše bylo dva metry pod vodou. Takže vše začíná od nuly. Večer jsme pozváni na výbornou večeři do cesta Larissy a parádní komentovanou procházku městem. Druhý den nás na cestě do Soluně čeká vystoupat nad hory a obletět si Olymp. První vrchol a cíl splněn. Rychlá procedura na vytíženém mezinárodním letišti LGTS a už letíme po Bulharsku a stoupáme nad pohoří Pirin. Nádherné pohledy na vrcholky hor a pohodové cestování barevným podzimním Bulharskem. Přistání v Bukurešti a večer ve městě. Rumunsko se za poslední roky velmi zmohlo a mě neustále překvapuje. Čisto, upraveno a stoupající životní úroveň je velkým rozdílem od mé první návštěvy v roce dávno před revolucí. Nádherná panenská příroda a mnoho přátel mě k této zemi stále více přitahuje. Při tankování na letišti Sirna, a následné cestě do městečka k benzince, nás doprovází nový kamarád vírníkář Laszlo. Je také už mladý důchodce a čas tráví létaním a jízdou na koni. O nás se postará jako o vlastní a baví ho naše vírníky s možností zajet na benzinku.

Ale my už v silném větru (fouká ve výšce až 70 Km/h naštěstí víceméně z boku) stoupáme nad Transfagaraskou magistrálu. Toto pohoří je mojí rumunskou srdcovkou a létám sem opravdu rád. Dnes si ve vírníku lebedím. Při takto silném větru bych tu nechtěl být v jiném ultralehkém stroji. My si fotíme sedlo a pokračujeme přes opět podzimní barevné kopečky pohoří Apuseni nádhernou přírodou k dalšímu kamarádovi Lacimu na vlastní hezké letiste u městečka Marghita na severozápadě Rumunska. Příjemná večeře a posezení s kamarády piloty, kdy používáme kombinaci češtiny angličtiny a maďarštiny. Vždy tvrdím, že každý jazyk, který se v životě naučíte se hodí. Vojto s Lacim diskutuji maďarsky a já jim nerozumím ani slovo. Naštěstí mám u stolu překladatele a tak večer příjemně a volně plyne. Odsud už je to další den tradiční postup a přes Satu Mare a Kosice se brzy dostávám domů s malou zastávkou na kávičku v Partizánském.

Řecko je krásná země, ale jsou pro nás jiné, daleko letecky přívětivější destinace. Příliš mnoho vojenských letišť a amerických základen. Navíc všechny lety musí být s letovým plánem a je jen málo míst, kde koupíte jiný benzin než Avgas. I ten je k dispozici jen málokde, a jeho cena je vysoká. Poplatky na většině velkých letišť (i s velkou slevou za handling pro majitele AOPA karty) násobí cenu za létání. Nejde se tu jen tak volně toulat. Je potřeba mít dlouhý dolet a cestu dopředu připravenu.

Tak se těším na další cestu a vy se nechejte překvapit, kam vyrazíme.

Facebook
Twitter

Další aktuality

Na skok do Itálie vírníky Gyromotion

Maďarsko – Slovinsko 2023

Afrika 2024 #7 Ohlédnutí