Guido je zástupce firmy Autogyro žijící roky na Kostarice. To on založil Autogyro USA a minimálně 15 let pořádá výlety pro majitele strojů naší značky právě po kostarickém pobřeží. Mnohokrát jsem takový výlet s nim a svou rodinou a kamarády absolvoval. Potom se ale třemi stroji vydal na cestu jižní Amerikou a to už tedy byla jízda.
Nám se s Matúšem naskytla příležitost letět jeho vírníky po Brazílii až po francouzskou Guianu. Parádní zkušenost o které si můžete přečíst na stránkách autogyro.cz.
Věděl jsem, že tyto tři stroje budou rok umístěny na některém z karibských ostrovů a ihned si zabukoval možnost půjčení na dvoutýdenní výlet. Pred námi se takové cesty zúčastnil Milan SMapou Paprčka. Podívejte se na jeho videa abyste věděli, jak takové cestování vypadá. My jsme vzali své drahé polovičky a vydali se na cestu. Žádný stres, žádné letecké rekordy. Jde i to užít si Karibik a umožnit toto v budoucnu i dalším našim kamarádům z Česka a Slovenska.
Ale aby to nebylo tak úplně jednoduché trochu se to na začátku zamotalo….
Asi jsme potřebovali den na rozkoukáni po příjezdu na Martinik….
Guido tu byl s předchozími skupinami již desetkrát a vždy s letovým plánem a prohlášením bez problému odletěl. Dnes po nás policie chce povolení létání pro jednotlivé vírníky na francouzském území. Úplná novinka platná pro 5 ostrovů patřících Francii. Navštěvujeme tedy úřad zde v hlavním městě Martiniku, ale bude třeba povolení z Paříže. Guido je úplně vykostěný ale maká. Naštěstí Autogyro má všude dealery a ti mají kamarády, kteří umějí pomoci.
My se zatím koupeme v moři a dění sledujeme z povzdálí. Nakonec se druhý den všechna povolení podaří vyřídit (v 16:30 pařížského času dostáváme poslední -není možné asi někdo dělal přesčas
).
Takze hurá ke strojům s do vzduchu. 
Čeká nás cesta z Martiniku přes Svatou Lucii a Svatý Vincent na Grenadini na letiště J.F. Mitchell k Port Elizabeth městu ležícímu na ostrově Bequia.
Tyto ostrovy jsou součástí návětrných ostrovů Malých Antil. Silný východní vítr nás nutí letět po návětrných stranách ostrovů. Pláže jsou zde plné odumřelých chaluh. Mořská řasa hroznovice se zde začala objevovat v roce 2011 a nyní už je problémem východního pobřeží.
Tato strana jinak nádherných karibských ostrovů není díky skalám, padajícím kolmo do moře nijak obydlena. Turistické objekty tu také nenajdete a pár investičních projektů, evidentně nedokončených, tady postupně likviduje vítr a hurikány.
Zakotvili jsme ihned vedle letiště Mitchel v nádherném resortu Songsaa private island. Je po sezoně a tak jsme tu skoro sami. Koupání v moři, v bazénu s výhledem na záliv a výborná večeře. Proste ráj.
Aby to nebylo vše zase tak úplně jednoduché, Guido od brzkého rána řeší verifikaci našich pilotních průkazů francouzským leteckým úřadem. To už si evropští úředníci opravdu vymýšlejí práci a nové formuláře. Musíme se ještě na francouzské území vrátit, takže ačkoliv jsme nyní v Bequii která je ve státě Svatý Vincent s Grenadini ( a dříve patřila Anglii) nemůžeme se na tyto papíry úplně vykašlat.
Nevadí nenecháme si otrávit den a vydáváme se na dvouhodinový letecký výlet po okolních ostrovech. Pro mě úplně nové jména Battowia, Baliceaux, Mustique, Canouan, Clifton, Carriacou a další.
Třeba ostrov Mustique vlastní společnost Mustique Company, soukromá společnost s ručením omezeným, kterou zase vlastní majitelé domů na ostrově. Na ostrově se nachází asi 120 soukromých vil, z nichž mnohé jsou pronajímány prostřednictvím společnosti Mustique Company. Kdybyste si přečetli seznam nájemců, asi byste mnohé znali z mezinárodní hudební scény nebo podnikatelského sektoru.
Na ostrově Union island a některých dalších jsou stále zbořené domy po loňském podzimním hurikánu Beryl, který se prohnal touto částí karibského ráje.
Ovšem pohledy na nádherné zátoky a některá idylická místa jsou jako z prospektů turistických kanceláří.
Další vecer jsme cestovali po ostrově na večeři do přístavního města Port Elizabeth.
Překvapivě nikde nejsme schopni objevit kalamáry, které si na cestách u moře vždy dáváme. Nevadí, vybereme si z mnoha jiných mořských pochoutek. K tomu ochutnat místní rum a můžeme se spokojení vydat na kutě.
Další den přelétáme zpět na Martinik. Bereme to nyní závětrnou tedy západní stranou Svaté Lucie. Avatarské kopce jihozápadního pobřeží a nádherné resorty s čistým mořem. Zátoky jako stvořené pro ukrývání pirátských lodí. Ale také úplný kontrast – sklady a terminál pro distribuci paliv firmy Rubis zabírající celou zátoku u Castries.
Po prohlídce (ze vzduchu jak jinak) Fort-de-France hlavního města Martiniku, které je zámořským departmentem Francie, přistáváme zpět na letišti TFFF Martinique Aime Césaire.
Tady se střídají posádky. Guido a Nikoleta zůstávají pár dní tady, než odletí domů a k nám se přidává Jitka a Marek ze Zlína.
A tato československá skupina se vydá na sever.
Sledujte nás dál
Více cestovatelských zážitků najdete na
