Německo (2022) – země k létání zaslíbená


Letošní první výlet nás zavedl na jih Německa. Prvotním mým lednovým plánem bylo podívat se na zámek Neuschwanstein a Bodamské jezero a zbytek výletu, že domyslím v březnu.
Domyslel jsem, ale tři dny před odletem se mi při pohledu na předpověď počasí začaly dělat vrásky, napadaly mne dokonce černé myšlenky o zrušení celé akce. Mraků bylo zpočátku hodně, postupně se předpověď lepšila, až z nehezkých tří dnů po sobě zbylo jen trochu nízkých cárů vodní páry dopoledne při startu. Sraz celé letky byl na Hosíně u Českých Budějovic, kde první šťastlivci ještě posnídali a druhým přiletivším už hospodu bohužel zavřeli. Jak by řekl klasik, posloužili jsme si z vlastních zásob, dotankovali s příjemnou paní provozní a pak už hajdy do Mnichova, místní části Oberschleissheim. Letištní okruh spíše připomínal bramboru než obdélník a při německé důkladnosti jsme ho museli absolvovat celý, přestože zkratka vedla nad dálnicí a nic jiného nám v rychlejším přistání nebránilo. Nenakreslenou taxiway pro backtrack jsme vyřešili travnatým pásem (pojíždění po dráze proti přistávajícím strojů se nejeví obvykle jako nejlepší nápad 🙂 ).
Po dotankování v poněkud teplejším počasí jsme zavítali do přilehlé hospůdky na zasloužené pivo a další občerstvení, užili si nejstarší německé vojenské letiště (*1912) pěším obchvatem a po cca 20 minutách dorazili do hotelu Modrý kapr. Jedna z recepčních byla Slovenka, čímž se potvrdilo rčení „Slovan všude bratra má“. Vyzpovídali jsme ji a zjistili si místní informace. Řecká restaurace naproti hotelu se jevila jako ideální k večeři a její zahrádka pak jako dobré místo pro večerní kytaru se zpěvem.
Další den to ve skutečnosti bylo horší než v předpovědi, a tak jsme jen jednoduše prodloužili pobyt v hotelu o den. Co dělat bylo, místní letecké muzeum, tři zámky v pěší vzdálenosti a město Mnichov krásně dostupné příměstskou, cca 400metrů vzdálenou dopravou.
Páteční let kolem hradu Neuschwanstein byl pak za odměnu. Nádherné podhůří Alp spolu s kumulky a sluncem tvořilo nezapomenutelné scenérie letu. Závěrečné kilometry kolem Bodamského jezera posadily třešničku na dortu před přistáním na letišti Radolfzell. Zde bylo dost turisticky plno i v tento červnový čas, ubytování bylo tedy nutno zajistit poněkud dále od jezera. Díky dobře fungující příměstské dopravě, kdy se za několik Eur dalo dojet až do Kostnice a zpět, to nikterak nevadilo. Sobotu jsme zahájili obletem části Bodamského jezera a pokračovali obhlídkou Kostnice včetně domu Jana Husa. Odpolední výlet lodí po jezeře, okoupání v příjemné vodě a pouťové ruské kolo byly výbornými body programu. Kytara v „domácí“ hospodě u hotelu doladila atmosféru posledního večera. Zpěvem jsme si vysloužili u pana domácího frťana, čímž jsme se rázem stali námezdními muzikanty ohodnocenými mzdou. Pravda, výplata mohla být větší, ale už i tak se s některými téměř houpala postel i v noci….
Nedělní ráno jako vymalované nás zavedlo nejprve do Plasů k dotankování a prověrce místního bufetu. Po závěrečném brífinku jsme se rozletěli k domovů bohatší o zážitky a hromadu fotek.
Teď už se těšíme na Slovensko a jeho Tokajské.
Váš hrající kapitán Lubor

Facebook
Twitter

Další aktuality

Z Portugalska domů vírníkem Gyromotion

Vyprovázím Cavalon na Krétu

Na skok do Itálie vírníky Gyromotion