Po několika letech jsme se rozhodli navštívit naše severní sousedy. Mají spoustu míst ke shlédnutí a mne konkrétně nalákal poloostrov Hel, který od nás leží poměrně daleko. Autem hůře k dosažení, vírníkem lépe.
Na výlet se přihlásilo 16 pilotů, což mne vyprovokovalo k vypsání dalšího termínu. Druhý turnus dopadl nakonec trochu jinak, za což ale mohlo počasí.
Odlet 7.června byl lehce zamlžený, ale zkušená letka osmi vírníků se lehce protáhla do Polska. Rovina až do Varšavy byla přerušena několika meandry řek i tankováním a na závěr ji zpestřilo panoráma polské metropole. Seřazeni na finále letiště v Babicích jsme mohli obdivovat z větší dálky nové skleněné mrakodrapy v centru. Dotankování z cisterny proběhlo rychle, a tak jsme mohli sednout do taxíků a hajdy na hotel. Od taxikáře jsme se dozvěděli že mají dnes den sexu na nějž zítra navazuje náboženský svátek. Zajímavá kombinace. Po ubytování jsme se tedy vydali prozkoumat, jestli bude ve Varšavě znát nějaká ta známka oslav. Přes veškeré úsilí a panoramatický pohled z věže jsme nenašli nic mimořádného. Mladé kobiety vypadaly velmi dobře, ale jiné příznaky významného dne nám zůstaly utajeny. Večeře v hospůdce jistila závěr dne.
Ráno jsme se probudili do ztichlého velkoměsta. Obyvatelé usoudili, že je načase vypadnout a tam, kde byly předešlého dne plné čtyři pruhy aut, projel sotva sem tam jeden vůz. I my jsme se přidali k uprchlíkům a sedli do svých strojů „Kinder Surprise s vrtulí“ neboli „klaustrofobico turbo“, jak poznamenal nejmenovaný pilot s výškou přes dva metry, že Petře?
Let do Ketrzyna přes polské roviny netrval dlouho a zakrátko nám mohla rázná a de facto šéfová letiště Ania, servírovat skvělý oběd. Jedním telefonátem zařídila autobus do Vlčího doupěte, kam jsme se vzápětí zajeli historicky vzdělat. Celkem uchozeni jsme nastoupili do čekajícího busu a odjeli se ubytovat na břeh jednoho z desítek jezer.
Večeře na terase místní restaurace s výhledem na jezero byla luxusní. Nechali nás i lehce zapět, i když jen do desíti, abychom nerušili místní hosty .
Ranní odlet směr Gdaňsk klapl tak, jak měl a zanedlouho už jsme kroužili severně od letiště a čekali, až nás řídicí pustí na finále. Jeho hlas „Očekávejte přibližně dvacet minut“ nezněl úplně pozitivně, ale tak dlouho to ani netrvalo. Naše maličké stroje se na obrovské dráze téměř ztrácely, občas byl proti zemi problém zahlédnout vírník letící vpředu. Piloti ale zkušeně posedali na dráhu a za chvíli již všichni stáli seřazeni na určeném místě. Dotankování a nezbytná bumážka zaručující návrat pro příští den se ocitla v našich rukou. Na cestu ven z letiště nás doprovodila ochranka. Taxíky před terminálem jsou nezbytnou součástí každého mezinárodního letiště, Gdaňsk nevyjímaje. Jen jsme se nahrnuli dovnitř a hurá se ubytovat. Následovala super večeře a prohlídka hanzovního města.
Další den byl v plánu výlet na letiště umístěné na poloostrově Hel. Od moře docela foukalo, ale přistání přes stromy a ve větrném rotoru jsme lehce zvládli. Skok do vláčku a luxusní, většinou rybí oběd v místní vyhlášené a tudíž i našlapané restauraci. Lehká procházka po okolí s koupáním v Baltském moři před nastoupením do vlaku vyplnila pozdní odpoledne. Podvečerní let z Helu zpět byl lahůdkou a odměnou. Řídící nás pustil přes CTR Gdyně, a tak se nám nabídly zase jiné pohledy na pobřeží, přístav a celé de facto souměstí. V Gdaňsku jsme si pocvičili přistání z druhé strany a pro nás určená plocha byla tentokrát výrazně blíže terminálu. Štamgasti mají prostě lepší místa….
Další den jsme se po příchodu na letiště po zkušenostech z minula hrnuli do „priority lane“. Změna zaměstnance na zaměstnankyni přinesla trochu problémy, které nám pomohl překonat náš polsky mluvící pilot. Zopakoval místní řečí to, co slečna slyšela již třikrát anglicky. To zabralo a po nezbytném průchodu rámem jsme dokráčeli ke strojům. Celou dobu nás sledovala nejen ochranka, ale také obrovská cisterna se dvěma urostlými pumpaři. U vírníků vystoupili a přišli s za námi nejen vyfotit, ale vrátit nám 0,15 zlotého ze včerejšího tankování. Kdosi prohlásil, že se to určitě vyplatí…
Následoval skok do Michalkówa pro dotankování a lehký odpočinek. Po překonání hranic jsme se rozptýlili každý svým směrem k domovu a šťastně přistáli na svých letištích.
