Cesta do Rakouska byla velmi rozfoukaná. Bohužel jsem letěl právě proti západnímu větru, místy až 70 km/h. Vybral jsem si na mapě několik letišť v Německu přímo pod rakouskými kopci, kde je poblíž hezká sauna a kvůli PPR a zimě je oslovil. Smůla, travnatá letiště jsou z pochopitelných důvodu zavřena, ale ani na asfaltových jsem nedokázal ukecat přílet a odjezd jako vozidlo přímo na ubytování a benzin. Takže volím mezinárodní Innsbruck. Alespoň se pokusím navštívit dlouholetého známého Markuse Grundhammera. Toho nyní vídám maximálně jednou za rok na výstavě Coupe Icare ve Francii. Dříve jsme spolu často létali a obchodovali a já jsem byl určitě více než 100x u něj ve Stubai, on zase několikrát u nás. I tady mám ale smůlu, protože zrovna tento týden testuje padáky mimo Rakousko. Nevadí. Přilétám a parkuji na letišti LOWI v Innsbrucku a do sauny jdu přímo ve městě. Jednokolka, kterou vezu na zadním sedadle, mě proveze večerním ulicemi a ráno si alespoň parádně zaběhám kolem řeky Inn. Předpověď na další den je na většinu Alp parádní. Bezvětří a bezoblačno. Tak i vypadá moje cesta Švýcarskem. Už se těším na Matterhorn, ale ještě přistávám v Itálii na hezkém letišti Chávez Marini. Už to tu znám a kousek odsud je benzinka. Tak tankuji po hrdla hlavní i přídavnou nádrž. Ještě před odletem pozoruji výcvik helikoptérových pilotů požárníků. Ti tu vozí vodu a tréninkově kropí pás vedle ranveje. Pořád za hezkého počasí stoupám k Matterhornu vzdálenému necelých 15 minut letu. Už na první hraně kopců je ale oblačno a začíná mi foukat ve Francii hlášeny vítr. Přece to nevzdám takto blízko. Ale když dostoupám do 12000 stop, vítr sílí a oblačnost mi nedovoluje obletět a vyfotit vrcholek hory. Stejně mi alespoň na chvíli vykoukne z mraků a ukáže mi svou jižní vrcholovou stěnu. Dobrá, necháme si bližší seznámeni na příště. Ale Mont Blanc a náš oblíbený ledovec Du Tacul asi zbude také na příště. Nevadí, měním tedy plán a proletím z Itálie do Francie průsmykem San Bernardo, který je těsně pod oblačností a utíkám před silným větrem od hor k Ženevskému jezeru. Mimo CTR, ale stejně dost zblízka si prohlédnu známou Jet d’Eau. Tedy 140 metrů vysokou fontánu. Ta mi navíc snosem vody potvrzuje, že fakt letím přesně proti silnému větru a můj připravený cíl z časových důvodů tedy nedosáhnu. Nevadí. Francie je pilot friendly oproti striktnímu Německu a Rakousku a dá se přistát na každém letišti. A také bez diskuzí vyjet přes bránu do města. Zaplatím příjemných 7 eur poplatků a vzpomenu na minulé trable a ceny za přistání v Řecku. Tady mi ještě kluci z věže přijdou otevřít bránu a přestože tu mají MoGas na letišti, chápou, že musím do města. Jedu se totiž ubytovat s dobít baterku. Už jsem jezdil v Itálii a tady dalších více než 10 kilometrů, tak cestou přibrzdím u servisu pro malé dobití. Je z toho prohlídka firmy a závodních aut, která tuningují a parádní posezení u kávičky. Tady naštěstí umí anglicky. Zato můj bytný je sice bývalý vojensky vrtulníkový pilot, ale stejně mluví jenom francouzsky. Dříve by to znamenalo, že budeme chvíli posunkovat a pak si půjdeme po svých. Ale s Google hlasovým překladačem spolu strávíme parádní večer. Jsem totiž v kraji Beaujolais ( česky pochopitelněji Božolé ) a zrovna dnes je svátek vína. Takže jdeme do místní restaurace a připojíme se k ostatním místním hostům. Bohatě obloženy stůl nebo taetiflette. Chtěl jsem švédsky stůl, ale potom jsem uviděl francouzské brambory. A ty já miluji. Tady je to pochoutka, protože jsou to spíše než naše zapečené brambory s masem tradiční švýcarské sýrové fondue kde jsou zapečeny brambory místo máčení pečiva. U lahve vína pomocí překladače a okolních hostů probereme nejen létání, ale i život a nakonec se dopracujeme společně k heslu Profite de la vie. Tedy Enjoy life….
Na závěr si dáme šláftruňk – zelenou mentolku a domluvíme se na společný ranní běh, snídani a svezení vírníkem.
No není na světě hezky….
