Tokaj 2023 (Slovensko)


Vrcholící letní sezóna neponechává ni náhodě a po předloňském půstu si hodně rekreantů bukovalo svá místa dlouho dopředu. Zachoval jsem se dle tohoto vzoru a tradiční penzion Zlatá putňa jsme vykoupili téměř celý.
Ale pěkně popořádku. Začátek srpna je správný čas na výlet pro nováčky a fajnšmekry, kteří ví, do čeho jdou. Letos mne něco osvítilo shora a klasický termín přelomu měsíců jsem už v červnu posunul o týden. A dobře tak, protože počasí by nevyšlo. Nicméně ve čtvrtek 9. srpna kromě ranních mlh už bylo všechno letně naladěno a teploty tomu odpovídaly. První let končil v Hrabušicích, kde nás doplnili Standa a Markétka. Po dobrém obědě hurá do prielomu Hornádu trochu se protáhnout, abychom učinili zadost našim krásným tělům. V pět večer sraz na letišti a ejhle – vykvetla nám poměrně slušná přeháňka s několika jádry napřed nad námi a potom v našem směru. Nedalo se to ani smysluplně obletět a tak jsme chvíli vyčkali. Asi desetikilometrová mezera mezi mraky nám dala naději průniku, které jsme využili a v půl osmé přistávali ve Stredě nad Bodrogom u Čaby. Majitelka penzionu Valerie spolu s jedním taxíkem zajistili převoz pro vyhládlé posádky do ubytování. Dvě kytary (Standova skládací Little Jane od Furchů má úžasný zvuk) a tři kytaristé jistili spolu s domácím Tokajským první večer.
Slunečný pátek sliboval pěkný let do Debrecénu, jehož termální lázně jsou proslulé široko daleko. Podal jsem tedy po dotankování v Bidovciach (díky, chlapi) letový plánek a zvednul mančaft. Po hodině letu s větrem v zádech jsme mohli obdivovat desítky až stovky kamionů zaparkovaných na letišti na poměrně velkolepé akci. Minuli jsme je svižným krokem a zakotvili u vody. Vykoupaní a spokojení jsme naskákali do vírníků a začali se těšit na ochutnávku vín. Večeři nám donesla švarná dívčí obsluha až do vinného sklepa – prostě nabitý program, žádné zdržování. Someliér Patrik (syn Valerie) připravil jako vždy skvělých jedenáct kousků. Večer završily kytary se čtvrtým mušketýrem do kvarteta kytaristů Jožem, Rudem Račkem a čtyřkou Marišinů. Ještěže jsme měli k dispozici velkou místnost .
Sobotní skok pro benzín a pokračování do přátelského Svidníku znamenal přelet z úplného jihu Slovenska na severní koneček. Muzeum a tanky z druhé světové znamenaly příjemné naplnění času až do večera. Podvečerní přelet nejprve nad Dukelským průsmykem, poté nad Domašou, Zemplínskou Šíravou a třemi hrady byl za odměnu.
Neděle se opět vyklubala do hezkého dne Jako díky za služby jsme povozili děvčata z penzionu v krátkých letech a hodinový skok do Spišské ukrojil třetinu ze zpáteční cesty. Dotankování neproběhlo úplně hladce – vyzkoušeli jsme si odlov půlky pistole z čerpačky z nádrže Cavalonu. Pro šikovné vírníkáře ani toto není zvláštní překážkou, a tak po úspěšné opravě jsme mohli odstartovat směr Vysoké Tatry. Proč ne, počásko jako vymalované. Podaný plánek a vlídná paní na věži zajistila pohodový průlet jižně od Tater. Mezipřistání v Ružomberoku na sýry a klobásy a pak už jen rozstřel na domovská letiště. Díky všem posádkám za fantastickou atmosféru a spolupráci. A můžeme se těšit na zářijovou Itálii.

Facebook
Twitter

Další aktuality

Na skok do Itálie vírníky Gyromotion

Maďarsko – Slovinsko 2023

Afrika 2024 #7 Ohlédnutí