Patrik se stěhuje z Německa na Kostariku. Proč ne? Už má v Evropě odpracováno a chce další kus života strávit v této pohodové středoamerické zemi. V horách koupil několik hektaru pozemků a dokončil tam svůj nový dům. A protože je pilot, nesmí u domu chybět přistávací dráha. Je majitelem hezkého vírníku MTO 2017, což je vlastně poslední verze kabrio stroje od Autogyro.
No a my vypravujeme do Kostariky kontejner s dalším vírníkem, tak nezbývá než jeho miláčka přepravit od něj ze Sárska k nám do Přerova.
A to je přesně okamžik pro mě. Kolik tě má stát cesta autem na přívěsu? Tak mi ty peníze dej a já ti vírník přeletím a ještě jej i po cestě umyju. Plácli jsme si a já zjišťuji, jak se k němu do Lockweiler Weiden ( také jste to nikdy neslyšeli ) nejlépe dostat. Normálně jezdím vlakem, ale už při minule cestě z této části Německa jsem vyzkoušel kombinovat vlak s letadlem a docela mi to urychlilo cestu a nijak zvlášť se cestovné neprodražilo. Takže vlakem do Vídně na hlavní nádraží (rychlík ČD mel zpoždění 55 minut), z Hauptbahnhof na letiste Schwechat (vlak ÓBB měl zpoždění 20 minut), naštěstí jsem se odbavil elektronicky, tak přibíhám k bráně právě včas a letadlo (turbovrtulový Embaer) odlétá směr Lucembursko se spokojeným já. Večerní procházka centrem města a parádní večeře v indické restauraci. No a ráno vstanu před pátou abych posledních 100 kilometru urazil za 3 hodiny kombinací luxusní autobus ( odjezd pět minut před termínem protože všech 8 cestujících bylo na místě včas), vlak (ten byl plný protože to byl ranní spoj do práce) a autobus courák, co stavil v každé dědině třikrát. Prvních 15 minut nás tam bylo asi 5 a potom už mi němečtí daňoví poplatníci platili prázdné Maxi Taxi. Tak jsem si povídal s řidičem. Můj rok strávený v mladí v Německu byl pro tento rozhovor důležitý. Řidič pocházel z Bavorska a tak jsme znali dost společných míst a cesta nám hezky utekla. No a na zastávce mě za chvíli vyzvedl Patrik a už frčíme na letiště Schwarzenbach Bostalsee. Nádrže jsou naplněny po hrdla a mě čeká petihodinová cesta napříč hezkou částí Německa přes Šumavu, jižní Čechy domů. Byla hlášena fronta s deštěm ze západu, ale nechali ji kvůli mě o půl dne zpozdit, takže mám hezké, teplé a slunečné počasí a let mi krásně ubíhá. Plánuji dotankovat v Hosíně a navštívit kamaráda Míru kousek od Suchdole (to znáte, tam se začíná sjíždět Lužnice).
Na Hosíně je plachtarske soustředění a hezké počasí. To je trochu zvláštní. Vždy, když tudy letime směrem na západ, je stěží vidět špička blízkého kostela. Dneska nezvykle dohlednost jako kráva.
Míra mě čeká na letišti kousek od svého přírodního domku. Travnatá plocha patří Petru Jirmusovi a poprvé se tu potkávám i s ním a jeho ženou Alenou. Ta se chce svézt vírníkem, což beru jako velkou poctu. Když si utahuje pásy, zjišťuji, že je z akrobatických výletu se svým mužem parádně vycvičena. Taky hned přidává historku, jak to bylo když po startu přešli ihned k letu hlavou dolů a ona bezmocně visela v povolených popruzích. Potom si s Mírou prolétáme cele okolí a už je čas pomalu se vydat naší krásnou zemičkou k nám domů. S Patrikem jsme se domluvili na návštěvě u něj v Kostarice při moji příští návštěvě a musím opět konstatovat, že mě funkce transfer pilota hodně baví…
