Sladká Francie

Po dloooouhé době těšení jsme se dočkali. Pořádně nabuzeni po většinou deštivém květnu se vyjasnilo, teplota vzrostla (tedy v den odletu až moc….) a my jsme se sešli v úterý 4. června ráno v Přerově na letišti na předletovém brífingu pro odlet do Německa a Francie. Někteří samozřejmě rovnou přiletěli, doplnili palivo a ostatní tekutiny, dostali „noty“ pro výlet a přichystali své pasažéry psychicky na let (správně poučený pasažér nezlobí).

První skok nás zavedl přes zámek Konopiště do Plasů. Přivítali jsme šestý vírník do formace a od té chvíle nás bylo dvanáct osob ve složení čtyři ženy a osm mužů. Chvilka odpočinku na věži, druhý letecký skok a v podvečer jsme přeletem přes řeku Rýn přistávali v destinaci Speyer, hezky po česku Špýr. Natankovali jsme, aby nás další den nic nezdrželo, a protože se podařilo zabukovat ubytování hned vedle letiště, vydali jsme se kousek pěšky do blízkého hotelu. Průchod přes letištní restauraci nás trošku zklamal (neměla otevřeno dost dlouho pro nás 😊), a tak jsme museli najít jinou. Na tak skvělém místě to nebyl problém a ve vysoké teplotě to řešila zahrádka. Další den nás čekalo nádherné technické muzeum i s raketoplánem, ponorkou, dopravním Boeingem, Messerschmidtem BF109 a dalšími lahůdkami včetně měsíčního kamene. Z jeho střechy jsme mohli kontrolovat naše seřazené vírníky na letišti….

Odpolední odlet do Verdunu nás zastihl nažhavené do dalšího skoku. To, co jsme vloni nedali kvůli bouřce, se letos povedlo a úspěšně jsme přistáli. Uvítací tříčlenný výbor na letišti nám poskytl nezbytné palivo a sličná Francouzka z restaurace zavolala taxi do asi pět kilometrů vzdáleného hotýlku. Večeře ve stylu „all you can eat“ (česky „sežer, co můžeš, je to za jedny prachy“) byla samozřejmě vydatná a korunovaná místním šláftruňkem na závěr. Ranní nízká oblačnost nás nepustila dále, což nás nezaskočilo a plánem B byla prohlídka Verdunu. Po obědě už to bylo s počasím lepší, po již vycizelovaném startu jsme si s respektem pro omezený vzdušný prostor vedle památníku prohlédli ze vzduchu známé bojiště první světové války. Stejný pohled se pravděpodobně naskýtal pilotům dvou a víceplošníků na frontě…..

Jeden skok a přistání v Orléans. Obvyklé tankování, taxi na hotel ve středu města, prohlídka exteriéru mohutné katedrály, večeře a hajany. Ranní natěšení na zámky na Loiře (byl jsem v dobrém poučen francouzskou výslovností řeky něco jako „Loáhrrr“) zbrzdilo počasí, okluzní fronta a nárazový vítr. V duchu jsme se rozloučili s dosažením pobřežního cíle kvůli zmíněným podmínkám, nicméně bezpečnost je na těchto akcích na prvním místě. Po krátkém zkouknutí radaru jsme se rozhodli odletět do lepšího počasí, což pro ten den znamenalo prostor mezi přeháňkovými frontami o velikosti asi 100×50 kilometrů. Že to nebude stačit pro všechny zámky, bylo jasné, nicméně několik jich ke shlédnutí přece jen bylo. Po spatření fronty před sebou a posledního zámku pod sebou byl čas na obrat o 180 stupňů a hajdy do Remeše s větrem téměř v zádech. Přistání proběhlo přes dnes již pověstný malý rotůrek na finále bez problémů, piloti byli perfektní.

Že je taxikář dobrým zdrojem informací bylo po nasednutí do vozu ihned jasné. Doporučil nám na další den zámek se sklepy plnými šampaňského. Ochutnávka sice nemohla být příliš bohatá vzhledem k následnému letu, ale i tak prohlídka stála za to. Další letecký skok do stále ještě francouzského Haidenau nebyl dlouhý a padla úvaha o pokračování o kousek dále. Jenže německá preciznost se zavřenými letišti večer to znemožnila, a tak byly vyslány obě Jany (jedna vybavena angličtinou a druhá průrazností) buknout hotel vedle letiště. Což se povedlo po zvýšené snaze z obou stran recepčního pultu a ještě s krásnou slevou díky přímluvě místního aeroklubu. Ušetřeným penězům jsme samozřejmě „utrhli křidýlka“ večer v hospodě naproti hotelu. Konečně se dostalo na řadu i guitalelle, tradiční šestistrunný hudební nástroj vhodný svou velikostí do vírníku, a samozřejmě sborový zpěv převážně moravských songů. Je pravda, že nás posadili na terasu, ať nerušíme ostatní hosty, ale vyšli nám vstříc o hodinu delší zavíračkou…

V neděli nám zbývaly poslední tři skoky a z Francie jsme se rázem ocitli doma. Karlštejn v odpoledním slunci byl nádherný a nízký průlet nad Lubošovým a Blančiným letištěm (služebně nejmladšími účastníky zájezdu) také. Rozstřel zbylé pětice ve vzduchu blízko Brna uzavřel náš povedený šestidenní výlet. I když jsme neobletěli kvůli počasí všechny naplánované body trasy, cesta byla jako vždy dobrým cílem, parta pilotů a pasažérů čím dál sehranější a semknutější. Díky všem posádkám za jejich skvělé příspěvky k první letošní delší vírníkové fantastické cestě do zahraničí.

za všechny Lubor

Fotogalerie z výletu zde.

Létání do zahraničí

Jako každým rokem v zimě pořádáme ve spolupráci s časopisem Flying revue besedu o létání do zahraničí. Hojně navštěvované sobotní dopoledne bude letos 16. února od 10.00 hodin v naší školicí místnosti. Opět přijede Jirka Pruša s Milošem Dermíškem. Po minulé Aljašce se nechme příjemně překvapit další atraktivní destinací.

Besedu doplníme našimi chystanými letošními skupinovými vírníkovými evropskými výlety a také povinným každoročním školením pilotů od 16 hodin.

Zúčastnit se mohou nejen naši piloti, ale i jejich rodinní příslušníci nebo zájemci z řad veřejnosti.

Cena za dopolední besedu (od 10 do cca 14 hodin) je 990 Kč, je v ní i předplatné Flying revue na rok 2019. Další program je samozřejmě zdarma.

Lubor

Šest dnů zážitků

Šestidenní výlet šesti vírníky, 22.-27.5. 2018

Na první letošní výlet se nás sešlo celkem deset. Během několika málo dní jsme si všichni odnesli si spoustu zážitků a zábavy. Cesta byla naplánována tak, abychom střídali letové dny s méně letovými nebo úplně odpočinkovými. Díky Schengenskému prostoru a legislativám jednotlivých zemí jsme nepotřebovali celní procedury, o to jsme měli více času si užít atraktivit po cestě.

Společný brífing byl stanoven na pondělí 21.5. večer od 20. hodiny v Přerově, poté přespání a ráno start v 8.00. Do vírníků jsme naskákali včas a po letu kolem Řípu, přes Krušné hory, německou rovinkou jsme mohli už v 15 hodin tankovat v Hildesheimu. Byla spousta času na prohlídku letiště, oběd a i hotel byl nedaleko na docházku pěšky. Večerní pivečko nám připadlo docela zasloužené, paní recepční a servírka v jednom nám dovolila vytáhnout i tradiční vírníkový hudební nástroj – guitarlele. Zapěli jsme nejednu moravskou v dalekém německém kraji a rozšířili naši kulturu na západ…

Po dobrém spánku se nám podařilo být přesně na exkurzi ve výrobě vírníků přímo v Autogyru. Prohlídka trvala dobré dvě hodiny a rozšířila nám technické obzory našeho společného koníčka. Po druhé hodině už jsme přistávali na letišti ve Wilhelmshavenu, blízko starého přístavu.

Rychlé dotankování a šikovná děvčica na věži, která v mezičase objednala dopravu, nám umožnila prohlídku několika válečných lodí a ponorky ve městě.

Pak už jen přesun na hotel a dobrá pravá italská pizza v pravé italské restauraci s pravou italskou obsluhou.

Čtvrteční ranní odlet proběhl s mírným časovým posunem kvůli horšímu počasí na cílovém letišti ve Schwarze Heide. Zato jsme si užili pobřežních výhledů, které nám kazily jen poněkud hustě nastavěné větrné elektrárny. Tam nás v odletu zabrzdily bouřky po celé trase až do Verdunu, takže po malé improvizaci jsme se ubytovali v nedalekém hotelu a nechali si doporučit dobrou restauraci. I zde jsme s úspěchem šířili moravské a jiné popěvky.

Páteční počasí bylo prodloužením čtvrtečního a nízká oblačnost uprostřed trasy nás nechala ještě chvíli čekat na letišti. Dle hesla našeho kamaráda „Leťte tam, kde je hezky“ jsme naplánovali alternativní cíl. Těsně před odletem se všechno projasnilo a my jsme mohli pokračovat v mírně pozměněné trase do Sinsheimu. Báječný hotel vedle muzea s výhledem na Concorde a TU-144 nás natěšil na další den. Dobrou náladu ještě vylepšila restaurace „Zaplať a sněz, co můžeš“.

Celou sobotu jsme strávili většinově v nádherném muzeu a večer rozplavali v místních dokonalých termálních lázních nebo strávili na nedalekém hradě. Nedělní let v luxusním počasí proběhl za vzájemného focení během letu.

Cesty se zúčastnilo celkem šest vírníků (dva Cavalony a čtyři Calidusy), deset osob, tentokráte v členění 9+1. Že to máme genderově nevyvážené? Myslíme si totéž a těšíme se na další pasažérky nebo pilotky.

Obrázky z cesty najdete v galerii zde.

Vírníkům zdar a pilotům zvlášť.

Osmi vírníky do polského ráje

Druhý náš letošní výlet se konal na přelomu července a srpna. Protože bylo předpokládané letní počasí a náramné vedro, zamířili jsme na sever, k Baltu.

Polští přátelé pro nás zorganizovali první část cesty a v úterý 1.8. jsme mohli nasednout do celkem osmi vírníků a odletět směr Kaniów. Tam se k nám přidaly dva polské vírnky a po malé pauze na dotankování jsme se zvedli k druhému letu do Konar, západně od Varšavy. Teplota rychle stoupala, a proto jsme byli rádi, že s větrem v zádech se brzy objevilo cílové letiště. Přistání na trávě a skvělé uvítání s lukulskými hody v podobě masa, klobás a chlazených nápojů. Nádhera a ráj na zemi.  Je ovšem pravda, že největší vliv na nás měla místní řeka. Doslova platily okřídlené verše nejmenovaného písničkáře: Už ze mne vlna horka mizne, ochlazuj se organisme. Po prvním odvážlivci jsme byli postupně naloženi ve vodě všichni a to opakovaně až do pozdního odpoledne. Pak již bylo načase odletět a s klesající teplotou i množstvím benzínu v nádržích se blížila cílová stanice dne – Ketrzyn. Uvítala nás dobrá duše zdejšího letiště – Anna, která nám připravila skvělé pirohy. A to jsme ještě nevěděli, jak komfortní ubytování nám přichystali místní na následující dvě noci – nádherně a promyšleně zrekonstruovaný zámeček majitele letiště s úchvatnou zahradou a dvoumetrovými dřevěnými sochami. Po zaslouženém odpočinku jsme prověřili stav Hitlerova Vlčího doupěte, jehož historie nám byla podrobně popsána skvělou průvodkyní Jadwigou. I na taneček došlo…

Odpoledne jsme vzali zavděk pohodlné zábavě v podobě kánoí na řece a místnímu pohostinství. Večerní let nad  Mazurskými jezery se zapadajícím sluncem byl skvělou tečkou. Třetím dnem jsme zavítali k Baltu na letiště Bagicz a po dotankování se silnějším protivětrem se před námi objevil nádherný pás pobřežních pláží. Nad nimi se nám podařilo ještě před šestou hodinou dosáhnout nejvzdálenějšího cíle – Peenemunde. Pohled z dlouhého finále tohoto nacistického 2,5 km dlouhého letiště je vskutku impozantní a není problém se přenést v čase o několik desetiletí zpět… Jen stroje jsou trošičku jiné a naší výzbrojí tak maximálně špunty šampaňského J.

Exkurze do muzea s raketami V1 a V2 byla vhodnou dopolední náplní následujícího dne výletu a ruská ponorka z nedávné doby uchvátila množstvím technických detailů. Večerní lehký běh některých účastníků borovým hájkem a po pobřeží se zapadajícím sluníčkem byl krásnou tečkou za odpočinkovým časem.

Start v sobotu ráno proběhl bez problémů a dechberoucí pohled na poloostrov spolu s ústím řeky Odry v průběhu cesty a přístavním městem Štětín vystřídaly polské roviny ve vnitrozemí. Letiště Trzebicz Novy nás překvapilo lehce podmáčeným kilometrovým nádherným golfovým trávníkem. Díky němu bylo přistání jako do peřinek. Přivítal nám majitel letiště Ryszard a zavezl nás do blízkého města k doplnění potravinového dluhu…

„Shodou okolností“ se na letišti večer konala párty pro asi 200 lidí, kam jsme se bez okolků a rádi začlenili. Nebylo koho rušit v okolních lesích, a tak diskotéka trvala asi do dvou hodin. Ráno bylo letiště vzorně uklizené a po nějaké pařbě ani stopy…

V neděli nám už zbýval poslední skok od České republiky a do horšícího se počasí. To nám ale nezabránilo úspěšně dosáhnout svých cílových letišť. Vírníky přece můžou i do větru a nižší viditelnosti….

Někteří po přistání „uronili slzu, že už je konec“, ale vzpružila je myšlenka na slíbený výlet v půlce září na Sicílii. Takže zase za pár týdnů…

Lubor

« 1 z 2 »

Vírníkem na čtyři dny do Chorvatska

Letos jsme naplánovali tři oficiální výlety do zahraničí. Neoficiálních individuálních letů je více, každý pilot létá podle své chuti, možností a času. První z cest nás koncem května zavedla do Chorvatska (video zde). Jak už je zvykem, sešli jsme se o den dříve a na brífingu probrali u vína a dalších osvěžujících nápojů, dobrého jídla připraveného skvělou Sylvou, nezbytné detaily nadcházející cesty. Jedenáct vírníků už je poměrně dost na koordinaci, ale jeden z pilotů plánoval pouze let do Zadaru a celkově nás bylo tedy deset, což je pěkný a hlavně lépe zvládnutelný počet.

Středeční start probíhal za lehce zamračené oblohy. Zkušení piloti ale dobře vedli svoje stroje směr Balaton, kde jsme doplnili palivo a prošli pasovou kontrolou. Lepšící se náladu z pěknějšího počasí nám nepokazilo ani neplánované přistání na letišti Zabok kvůli proraženému chladiči oleje jednoho z účastníků. Lidé se v tomto místě našli neskutečně báječní, zajistili během chvilky vše, co bylo třeba – mechanika na opravu, palivo, ubytování i restauraci na večeři. Nezůstali jsme nic dlužní – v protislužbě jsme je svezli vírníkem. Díky náhodě tak máme další přátele, ke kterým se můžeme vracet. Společná večeře, víno a zpěv tomu daly krásnou tečku a navíc někteří z nás okusili i blízký večerní Zagreb. Ranní odlet do Zadaru proběhl za nádherného počasí. Vychutnali jsme si Plitvická jezera i vítr v zádech až na pobřeží moře. Mezinárodní letiště Zemunik nás přivítalo poměrně vysokou vojenskou leteckou aktivitou, kvůli níž nám málem znemožnili podvečerní let směr Šibenik. Naštěstí se vše podařilo a lesknoucí se moře v zapadajícím slunci s desítkami ostrovů bylo zaslouženou odměnou.

Dopolední start směr Portorož byl z 2,5 kilometru dlouhé dráhy v našem přímém směru na sever. Opět se střídaly pohádkové scenérie pobřeží, ostrovů, pláží a moře. Proletěli jsme nad potápěčskou základnou našeho kamaráda a bez obtíží přistáli v Portoroži za 30 km protivětru. Po dotankování a nezbytné pasovce již přeskok směr východní Slovinsko nedělal problémy. Dva z nás to vzali přímo přes Alpy do Jižních Čech a užili si nebývale vysoké letové hladiny. Ostatní v pořádku přistáli v Novo Město, dotankovali a po vynikající večeři užívali zaslouženého odpočinku.

 

Čtvrtý den jsme bojovali se silným protivětrem, ale znáte to, kamarádi táhnou – navštívili jsme je na jejich maďarském krásném letišti s pro nás hůře vyslovitelným názvem – ve Fertosantmiklos.

Lehký odpočinek a hurá domů do Přerova. Tak početný uvítací výbor jsme již dlouho neměli, desítky gratulantů k narozeninám Jardy Jindry. Díky hustému provozu dalších dvou vírníků a motorových padáků jsme si připadali až do setmění jako na leteckém dnu. Výborné jídlo, živá kapela a spousta kamarádů dala sobotnímu večeru nezapomenutelnou příchuť.

Děkujeme všem za jejich osobní příspěvky k vydařené cestě a těšíme se v létě na polsko-německý výlet. V plánu je Varšava, Mazurská jezera, Peenemunde s V1 a V2 a výroba vírníků v Hildesheimu. Více fotografií naleznete zde:

« 1 z 4 »

http://www.ebola.cz/r/11599

ZAČNĚTE LÉTAT A JEZDIT – vírník s GyroMotion

NAUČTE SE JEZDIT S VÍRNÍKEM A BUĎTE MEZI PRVNÍMI

Pilotním průkazem na vírník Vaše cesta nekončí. Máme pro vás další metu – naučte se řídit vírník na silnici. Nově nabízíme předání zkušeností s implementací GyroMotion do vírníku německého dodavatele AutoGyro Cavalon (sedadla vedle sebe) a Calidus (sedadla za sebou).

Zájemce, který od života očekává více sportovních zážitků nebo dobrodružství, může svůj život naplnit zcela novými podněty, které obohatí jeho profesní i soukromý život. Bezpečnost a luxus, které vírníky s technologií GyroMotion nabízejí, se stanou přidanou hodnotou Vaší osobnosti.

Ve druhém čtvrtletí tohoto roku budeme realizovat první kurzy jízd ve vírníku s elektropohonem. Včas dáme vědět termíny kurzů.

Letadlo pojízdné po silnici? Za několik týdnů realita.

Viděli jste Fantomasův létající Citroen? Tedy (myslím film) starší generace asi ano, mladší si možná jen nad naivitou filmu ve srovnání s dnešními kasovními trháky povzdechne. Nicméně je v této sérii přítomen prvek, který je snem již několika generací – létající auto. V sobotu a v neděli koncem ledna jsme byli spolu s odbornou veřejností přítomni jednomu z kroků vedoucích k naplnění tohoto snu. Celé se to jmenuje GyroDrive a neučíme auto létat, ale vírník jezdit. Což není paradoxně tak obtížné. Vírník má kolečka, skladný rotor, není moc velký ani na jednu stranu. Zbývá vyřešit pár „maličkostí“ – pohon, blinkry, zrcátka, brzdová světla a po splnění všech nezbytností dostat schválení pro provoz na komunikacích. Což je téměř už hotovo a po několika prototypech dospěl vývojový tým Nirvány k verzi, která je již schválení schopna. A jezdí velmi pěkně dopředu i dozadu. Zde je pár fotek prezentace, případně je jich více na Facebooku. A my jako letecká škola budeme fungovat tak trochu i jako autoškola, jen ve vírníku. Hodně se na to těšíme. A zejména na vírník jedoucí třeba po pražské magistrále nebo parkující na Václavském náměstí…..